Dne 28. července výsledky výzkumu zveřejnil portál RBC.ru. Publikace uvádí, že Popov při svém výzkumu uplatňoval regresní analýzu a vycházel z celosvětového žebříčku miliardářů Forbes, výše HDP v posuzovaných zemí, celosvětového žebříčku štěstí, rozdělení příjmů (podle Giniho koeficientu) a také úrovně vražd.

V důsledku toho přišel vědec k závěru, že souvislost mezi daňovou sazbou a koncentrací super bohatých lidí je velmi malá. Souvisí to především s tím, že peníze umožňují najmout si odborníky, kteří jsou schopni svému klientovi zajistit velmi nízké nebo dokonce nulové sazby, a to díky mezerám v zákonech.

Popov poukázal na skutečnost, že miliardáři si ochotně vybírají bohaté a rozvinuté daňové ráje jako je například Hongkong, Monako nebo Lichtenštejnsko. Zároveň v méně rozvinutých zemích s nízkou nebo nulovou daní z příjmů fyzických osob, jako je např. Bahrajn, Kuvajt a Omán, je koncentrace bohatých lidí znatelně menší než v zemích, které jsou lídry v úrovni dané daně (např. Dánsko, Německo, Irsko).

Mimo jiné vědec dospěl k závěru, že miliardáře lákají země s nízkou úrovní finanční nerovnosti a nejvyšší kvalitou života. Za indikátor posledního ukazatele můžeme považovat Mezinárodní žebříček štěstí, který vydává OSN. Letos se na jeho vrcholku tyčilo Finsko a v TOP 10 se umístily země jako Austrálie, Švédsko, Nový Zéland, Nizozemsko, Kanada, Švýcarsko, Island a Dánsko.