Záhadné „sušky"

První jednotka „agresorů" byla vytvořena začátkem 70. let na letecké základně Nellis v Nevadě. Roli sovětských stíhaček hrály americké F-5 s rudými hvězdami na křídlech, ale už v roce 1973 se objevil první originální MiG-21F-13, který Izraelci sebrali Arabům. Za několik dalších let se na obloze nad Nevadou vznesly sovětské MiG-21bis a MiG-23.

Po rozpadu SSSR si „agresoři" pořídili modernější stroje. V prosinci 2016 spotteří vyfotili cvičný souboj stíhačky Su-27 s americkou F-16, k němuž došlo nad Nevadou. Za necelý rok média informovala o havárii záhadné „sušky".

Je dobře známo, že v roce 2009 Ukrajina prodala chicagské společnosti Pride Aircraft dvě demilitarizované „dvojky" Su-27UB. Američané během půl roku uvedli stroje do provozu a uveřejnili videonahrávku letů na YouTube, načež se letadla ztratila. Na webu společnosti se uvádí, že letadla byla prodána a už nejsou dostupná. Jméno kupujícího se neuvádí, ale objevují se názory, že ve skutečnosti letadla získal Pentagon. Nicméně letoun Su-27, který se objevil v Nevadě, byl na rozdíl od ukrajinských „sušek" jednomístný.

V americkém tisku se také objevují oficiálně nepotvrzené zprávy o tom, že USA zakoupily dvě letadla Su-27SK od jedné africké země. Předtím byly dodávány do Etiopie. Další dvě Su-27 opět podle neprověřené informace Američané získali v roce 1996 z Běloruska. Tvrdilo se, že kromě „Suchých" se po rozpadu SSSR ocitlo v USA více než 20 frontových stíhaček MiG-29 ze zemí Východní Evropy a bývalého SSSR. Charakteristické je to, že všechny de jure patří soukromým společnostem.

PAK FA z F-5

Hlavním hnízdem „agresorů" je letecká základna Nellis. Zde se nachází 64. peruť z 57. útvaru amerického vojenského letectva, která létá na stíhačkách F-16 a F-15. Podle čerstvých družicových fotografií jsou dnes v provozu dva základní typy leteckého maskování — ruský šedo-modrý (někdy k němu přidávají černou barvu) a „pouštní" tříbarevné maskování, které se značně podobá bojovému zabarvení íránského vojenského letectva. Několik strojů je nabarveno dvoubarevnou pouštní maskovací barvou.

Na Aljašce zabydlená 18. peruť „agresorů" z pochopitelných důvodů dává přednost výhradně ruským motivům — na otevřených parkovištích letecké základny Aelson můžeme prostým okem napočítat 12 šedo-modrých stíhaček F-16 napodobujících ve vzdušných bojích ruské MiG-29.

Nejvíce pseudoruských letadel je na základně Fallon — minimálně pět strojů šedomodré barvy, ačkoliv některé jsou i s pouštním maskováním.

Ovlivňují psychiku

Kromě doprovodu agresoři napodobují taktiku vedení vzdušných bojů a technické zvláštnosti letadel protivníka. Ve vojenském letectvu USA se domnívají, že to má důležitý psychologický aspekt. Američané si už během 2. světové války všimli, že při prvním setkání s nepřítelem se mladí piloti lekli a tato ztráta sekundy mnohé z nich stála život. Díky pravidelným tréninkům s „agresory" si mají podle názoru velitelů američtí letci přivykat k nepříteli.

Vlastní „agresoři" byli dříve součástí i vojenského letectva Sovětského svazu. Letecká zvláštní jednotka se nacházela na letišti Mary v Turkmenistánu, oficiální útvar se nazýval letecká základna č. 1521. Je fakt, že na rozdíl od Američanů bylo zbarvení a identifikační znaky sovětských „agresorů" „regulérní" a hlavní důraz byl kladen na napodobování taktiky vzdušného boje.

Cvičné boje s letadly americké výroby se konaly pouze s pokusným cílem. V roce 1975 byl dopraven z Vietnamu do SSSR trofejní letoun F-5 a měl být porovnán v provozu se sovětským letadlem MiG-21bis. Výsledky cvičných vzdušných bojů prováděných na základně vojenského letectva v Achtubinsku vzaly dech letcům i zástupcům průmyslu. MiG se ani jednou nedokázal dostat na ocas manévrovatelnějšího „Američana", ačkoliv sovětské letadlo bylo modernější a patří ke třetí generaci stíhaček. Nakonec letecký výzkumný ústav vyvinul nová doporučení ohledně vedení manévrovacích bojů s americkými letadly. Co se týče letecké základny č. 1521, po rozpadu Sovětského svazu přestala existovat.