Píše o tom Financial Times.

Pro svou zemi a pro region jako celek to bylo přinejlepším ztracené desetiletí, kdy se pomalu rozvířil hněv a frustrace. V Polsku a v Maďarsku takové cítění vedlo k autoritářství. Slovensko a Česká republika mohou být další.

K odchodu Fica došlo po obvinění z kontaktů mezi italskou mafií a slovenskými vysoce postavenými politiky. To bylo zjištěno po vraždě investigativního novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky.

Osobní asistentka předsedy vlády Mária Trošková a poradce pro národní bezpečnost Viliam Jasan odstoupili do té doby, dokud nebude vyšetřování vraždy ukončeno. V posledním článku Kuciaka, který byl zveřejněn po jeho vraždě, bylo uvedeno, že paní Trošková a pan Jasan měly vazby na italské mafiánské šéfy na Slovensku. Oba ale kategoricky tato obvinění popřeli.

Několik týdnů před svým odstoupením Fico tvrdil, že výzvy k jeho odchodu jsou součástí pokusu o převrat, který je organizovaný mezinárodním investorem Georgem Sorosem.

Věci se začaly pohybovat 9. března: došlo k největším veřejným protestům od doby sametové revoluce v roce 1989 v bývalém Československu. Jen na ulice Bratislavy vyšlo až 60 tisíc lidí.

Následující pondělí mladší partner ve vládnoucí koalici vyzval k předčasným volbám. Tehdy výsledky průzkumu veřejného mínění ukázaly pokles podpory strany Fica.

V pátek 16. března však v Bratislavě došlo k ještě většímu protestu s výzvami k okamžitým volbám a důvěryhodnému vyšetřování vraždy.

Nahrazení Fica Petrem Pellegrinim, menším stranickým loajalistou, vypadá jako šaráda, aby se vyhnulo zmatku z neprodlených voleb.

V České republice je podobný, i když méně silný pocit nevolnosti, bez ohledu na parlamentní a prezidentské volby v loňském říjnu a letošním lednu.

Podle vydání FN Miloš Zeman znovu zvolený prezident, neskrývá své vazby na ruský obchod a rád občas šokuje svou extrémní rétorikou.

Ještě znepokojivějším je fakt, že země je nyní řízena jednostranným kabinetem, který v rozporu se všemi neformálními ústavními normami postrádá většinu v parlamentu.

Andrej Babiš, předseda vlády, je také druhým nejbohatším českým občanem a majitelem dvou zpravodajských redakcí v zemi.

Babiš nyní čelí trestnímu stíhání kvůli podezření z podvodů s dotacemi, k nimž údajně došlo v roce 2008. Prokurátoři tvrdí, že vlastnická struktura umožnila Babišově farmě a rekreačnímu středisku Čapí hnízdo čerpat 2 miliony eur z evropských fondů podpory. Avšak tato částka byla původně určena malým a středním podnikům. Premiér tato obvinění popírá.

Česká města také zažila veřejné protesty, i když v menším rozsahu než na Slovensku. Okamžitým spuštěním bylo zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka do čela parlamentní komise pro kontrolu Generální komise bezpečnostních sborů. Ondráček je bývalým členem komunistického režimu, který byl přítomen v ulicích v listopadu 1989, aby potlačil první studentský protest během sametové revoluce. Později Ondráček rezignoval.

Jak dále uvádí FN, možná kvůli společné historii Česka a Slovenska se zdá, že protesty v obou zemích jsou motivovány podobnými emocemi: hněv vyvolaný cestou, kterou Slovensko a Česká republika vybraly od doby pádu komunismu. Ovšem, obě země dělají značný pokrok, pokud jde o materiální blahobyt, zdraví a kvalitu životního prostředí: pomalu, ale jistě se snaží dosáhnout úrovně západní Evropy.

Avšak vedení těchto zemí nemá náležitou úroveň. Zejména bylo dosaženo velmi skromných úspěchů v boji proti korupci a bratříčkování.

Češi a Slováci se nemýlí, když vidí, že jejich politika je v rukou malého počtu oligarchů, přičemž jejich právní systémy a soudy těmto osobám poskytují zcela odlišný přístup na rozdíl od všech ostatních. V kombinaci s velkým počtem politických frakcí a přítomností dobře organizovaných radikálních hlasů je to perfektní základ pro politický extremismus. Pokud nebudou politické třídy v obou zemích měnit své cesty — a to velmi rychle, v srdci Evropy dojde k ošklivému neliberálnímu vývoji událostí.