Ve IV. až VII. století se začaly utvářet bavorské kmeny skládající se z latinizovaných národů z okrajů rozpadlé Římské říše a přesídlenců ze severního toku Dunaje. Mezi archeologickými nálezy na území Bavorska datovaných tímto obdobím byly nalezeny kostry s uměle deformovanými a značně vytáhlými lebkami.

Ve II. století praktikovali tuto proceduru národy žijící na území Rumunska. Podlouhlá lebka byla znakem krásy a vysokého postavení. Ve Východní Evropě patřily deformované lebky jak mužům, tak ženám, v Bavorsku však převážně ženám. Vědci předpokládají, že jejich majitelky buď migrovaly z východu, nebo došlo k přejímání kulturní tradice.

Výzkumníci rozebrali DNA odebranou z ostatků 36 dospělých mužů a žen pochovaných na bavorských hřbitovech z roku 500 n. l. Ukázalo se, že všichni muži byli úzce spojeni se současnými Evropany, kdežto u žen byla objevena značná genetická rozmanitost. Majitelky podlouhlých lebek pocházely z jihovýchodní Evropy.