Generál Walther Kurt von Seydlitz-Kurzbach byl považován za dokonalého taktika. Jeho rozhodující činy prolomily sovětskou blokádu druhého armádního sboru v Děmjanském kotli počátkem roku 1942. Když byla v listopadu 1942 ve Stalingradu obklopena 6. armáda ve které Seydlitz velel 51. sborem, vyjádřil svou připravenost prolomit toto obklíčení. Jeho žádost o průlomu však byla odmítnuta. Generál Friedrich Paulus se tvrdohlavě držel Hitlerova příkazu, který zakazoval jakýkoli ústup.

Seydlitz také psal hlavnímu veliteli skupině armád B Maxmilianu von Weichsovi a pokusil dokonce vlastními silami prolomit sovětskou blokádu. Jeho pokus byl však neúspěšný. Po jeho zajetí sovětskou armádou 31. Ledna u Stalingradu byl Seydlitz hluboce zklamaný a velmi naštvaný na Pauluse a Hitlera.
Americký historik Samuel W. Mitcham ve své knize „Hitlerovi velitelé" píše: „ Seydlitz byl přesvědčen, že všechno, co by mohlo pomoct dosáhnout Hitlerova pádu, by bylo dobrým pro Německo — i když to znamená sloužit Stalinovi.

Spolu s 93 odůstojníky Seydlitz zorganizoval protinacistickou organizaci Liga německých důstojníků („Bund deutscher Offiziere"); v zajetí byl také významným členem Národního výboru Svobodné Německo. Seydlitzovy aktivity byly velmi podobné činům generále Andreje Vlasova, který v německém zajetí vytvořil tzv. Komitét pro osvobození národů Ruska.

Walther von Seydlitz se aktivně zúčastnil propagandistické války. Snažil se přesvědčit německé velitele, že Hitler zradil Německo. Seydltizovo poslání však nenašlo odezvu u generálů Wehrmachtu. Nicméně jeho výzva k obráncům Königsbergu urychlila kapitulaci.

Hlavním přáním a cílem bylo pro Seydlitzeho vytvoření německých jednotek, které by bojovaly s nacisty spolu se sovětskou armádou, což nebylo možné uskutečnit bez svolení Stalina. Navzdory Seydlitzovým četným žádostem Stalin nikdy nedovolil žádným vojenským zajatcům zřídit vojenskou jednotku. Sovětská vláda, která nedůvěřovala ani volžským Němcům v Rusku, jen výjimečně spolupracovala s bývalými nacisty (například s Fritzem Schmenkelem).

Seydlitz nikdy nedokázal vytvořit sovětský ekvivalent Vlasovovy Ruské osvobozené armády. Přesto si němečtí nacisté mysleli, že bojovali proti Seydlitzovým jednotkám. Byli si jistí, že letouny Fw-190 a Me-109 s emblémem rudé hvězdy byli užívány a veděny seydlitzovými německými piloty.

V ruských a německých archivech se však nezachovala žádná informace o existenci takových vojenských útvarů. Seydlitzova armáda je mýtem a nikdy neexistovala.
Po několika letech vězení se Walther Kurt von Seydlitz-Kurzbach vrátil do GDR, kde zemřel v roce 1976.

Zdroj: rbth.com