Tento systém, který je rovněž známý v kódu NATO jako SA-22 Greyhound, je následovníkem takových systémů PVO jako Šilka a Tunguska. Pancir má kvůli mobilnosti podvozek nákladního auta a výzbroj dvou 30milimetrových děl, z nichž každé dokáže vystřelit čtyřicetkrát za sekundu a také může odpálit 12 protiletadlových raket.

Během syrského konfliktu tyto systémy nejednou zasáhly různé rakety a bezpilotní stroje. Loni v prosinci například sestřelily dvě rakety odpálené teroristy na leteckou základnu Hmeimim, praví se v článku.

Panciry neupoutaly v Sýrii takovou pozornost analytiků a novinářů jako S-400 v mnohém také proto, že jde o systém krátkého doletu, píše NI. Je to poslední obranná linie PVO a má také čelit nízko letícím letadlům, vrtulníkům, dronům a raketám. Tato vlastnost získává v nynějších podmínkách klíčový význam, připomíná magazín.

Americké ozbrojené síly nemají analogický systém, protože pozemní jednotky USA počítají s tím, že všechny hrozby ze vzduchu dokáže odstranit americké letectvo, píše autor.

Avšak v první a rozhodující etapě ozbrojeného konfliktu se USA nemusí podařit získat převahu ve vzduchu. Navíc, i když americké stíhačky sestřelily nad Sýrií několik dronů, náklady na rakety a palivo zřejmě značně překročily cenu zlikvidovaných dronů.

Útok bezpilotních strojů teroristů na ruskou leteckou základnu Hmeimim svědčí o tom, že tyto systémy jsou velmi potřebné, poněvadž několik hlídkových letounů to v případě odražení velkého útoku dronů nebude mít lehké. V budoucnu budou tyto útoky nejspíš rozsáhlejší, píše na závěr The National Interest.