Co urychlilo tuto krizi? Od ledna zakázala Čína zákeřně dovoz plastového odpadu na své území za účelem zpracování, poněvadž to škodí její vlastní ekologii.

A nyní tedy prudce klesly vyhlídky pokrokových zemí, jež se starají o ekologii, na další kreslení pěkných diagramů „ozelenění prostředí."

Dosud byla, například, britská ekologie zajištěna aktivním exportem upotřebených umělých hmot do Jihovýchodní Asie: za pět posledních let tam dovezli víc než tři miliony tun (je to asi pět set Eifelovek hmoty. S ohledem na to, že umělé hmoty jsou lehčí než ocel, se toto číslo dá zvýšit desetinásobně).

Není to ale celý problém. Existuje další aspekt (proto bylo vyřešení úkolu vytčeného v sedmdesátých letech odloženo na 2030). Spočívá v tom, že výroba neškodného balení, sáčků a lahví, je dnes v pokrokovém světě prostě ekonomická sci-fi. Biologicky rozložitelné plasty existují. Neexistují ale způsoby, jak je rychle uplatnit v masové výrobě a nahradit jimi levné, ale neekologické polymery. Prostě proto, že ekologické jsou 8-10 krát dražší.
Ale ani to není všechno. Existuje ještě jeden nepříjemný fakt: značná část tak zvaných biologicky rozložitelných sáčků a lahví se ve skutečnosti v přírodě nerozkládá. Často je něco, co reklamují jako „biologicky rozložitelné balení," ve skutečnosti obyčejná umělá hmota, do které přidali škrob. A po vyhození prostě na ulici místo speciálních míst na zpracování se rozpadá na drobné, ale stejně nerozložitelné plastové kousíčky.