Mezi v Československu žijícími Rusy byla ještě jedna žena, jejíž jméno se zapsalo do historie, aniž by se proslavila na literárním nebo politickém kolbišti. Byla to normální žena, které osud připravil několik neobvyklých překvapení. Jmenovala se Alexandra Lvova.

Alexandra se narodila v roce 1894 v Ufě, kde pracovala v tiskárně. V roce 1917 vypukla revoluce, po které následovala Ruská občanská válka. V prosinci 1918 do Ufy dorazili bolševici. Vedoucím tiskárny byl jmenován nějaký Čech. Jmenoval se Jaroslav Hašek.

Po zahájení evakuace českého korpusu do Evropy Hašek přerušil styky s legií a vydal se do Moskvy, kde pracoval jako agitátor Rudé armády. Na konci roku už byl Hašek v Ufě, kde se také seznámil s naší hrdinkou. Jemu bylo 35, Alexandře 24. V jejich očích nový šéf viděl celý svět, byl vzdělaným a kulturním cizincem. Začal mezi nimi románek. O 18 měsíců později se vzali. Komunistická strana brzy vyslala Haška, aby v práci pokračoval v Československu.

V Praze Alexandru čekalo překvapení. Ukázalo se, že Hašek už má ženu Jarmilu a děti. Zákon tvrdě trestal dvojženství a Haška od vězení zachránilo pouze to, že se Československo a RSFSR vzájemně neuznávaly. Sňatek v Sibiři uzavřený byl v Československu neplatný.

Vypadalo to, že si Hašek nemohl mezi dvěma ženami vybrat. Jak sám Hašek říká: „Jarmila je jedinej člověk na světě, kterej mi rozumí. A Šurinka je jedinej člověk na světě, kterej mi všechno odpustí…". Zdá se, že Jarmila však nedokázala Haškovi zcela odpustit…

Na podzim se Hašek s Alexandrou přestěhoval na Vysočinu do Lipnice nad Sázavou. Manželé tam nežili ani rok. V lednu 1923 Hašek zemřel. Zákopy a alkohol společnými silami podlomily zdraví Jaroslava Haška, který zemřel na selhání srdce. Bylo mu 39 let a kromě domu po něm zůstaly pouze dluhy.

Ale Alexandru čekalo další překvapení. Švejk, kterého všichni okolo považovali za mizernou satiru, byl najednou vydáván po celém světě. Honoráře přicházely ze všech stran.

Tady se však o svá práva přihlásila Jarmila Mayerová. Konal se soud. Jarmila a její syn Richard získaly 7 šestnáctin a Alexandře připadlo 9 šestnáctin Haškova dědictví. To z Alexandry udělalo mladou a bohatou vdovu. Vždyť ji nebylo ani 30 let.

V roce 1928 se Alexandra Gavrilovna vdala za člověka s příjmením Zaplatil. Jeho příjmení zní jako výsměch nad situací, protože všechno bylo naopak. Právě ona zaplatila jeho vzdělání. Stal se otolaryngologem a usídlili se v Praze. Zaplatil si změnil příjmení na Věrný, což však byla ještě větší ironie. Po německé okupaci byl Švejk zakázán a dividendy nebyly vypláceny. V té době Alexandra Gavrilovna onemocněla duševní poruchou a pan doktor Věrný ji, v rozporu se svým novým příjmením, na oplátku vystěhoval z vily do zahradního altánu. V roce 1942 se rozvedli a ona se dostala do péče ošetřovatelů.

Naše hrdinka zemřela v roce 1965 v domově důchodců v Ústí nad Labem. Místní noviny zveřejnily její memoáry, které byly zcela rozumné a vyvolaly pochyby o vážnosti její diagnózy.