Po jejím zavedení vyrostl obrat zboží ve vesnici dvanáctinásobně a došlo i k ozdravení ekonomiky podniku a celého okolí. Pak ale přišla prokuratura…

Experiment v Šajmurátovo

Vlastník místního zemědělského podniku byl nucen zavést alternativní místní platební prostředky — kupony na zboží — v situaci, kdy jeho firma začala mít finanční potíže. Obchodní partneři nakupující výrobky od společnosti totiž nebyli připraveni platit „živými penězi". Rostly dluhy, to následně znemožňovalo vyplácet mzdy pracovníkům v plném objemu.

V této situaci začal mezi obyvateli fungovat barterový obchod, místní si vyměňovali naturálie. S novou realitou se střetla i místní prodejna, kde začali vydávat zboží na dluh, jenž zapisovali do dluhového sešitu.

Autorem nápadu zavést kupony na zboží a vyplácet v nich část mzdy se stal ekonom Rustam Davletbajev. Ten vypracoval systém zavedení do oběhu místní „měny" — kupony na zboží dostaly přezdívku „šajmurátiky". Jejich úkolem bylo nahradit placení práce v naturáliích, které se mezitím stalo v obci normou. Šajmurátiky začal akceptovat i obchod ve vesnici.

​Nejednalo se ovšem o měnu v čistém slova smyslu. Tyto platební prostředky totiž neměly plnit funkci spoření.

​@GOSDEP1USA Ещё у них есть запасная #валюта "#шаймуратики" (видео) http://t.co/M61k9udqzL pic.twitter.com/HfJ2dGFpir

​Na každém lístku na zboží se nacházela tabulka, podle které se každý měsíc snižovala hodnota lístku o 2 %. Pokud tedy máte v ruce lístek o nominální hodnotě 100, za měsíc jeho hodnota činí už jen 98. To vytváří revoluční efekt — shromažďovat tyto platební prostředky není výhodné, je potřeba se jich co nejrychleji zbavit, než ztratí svoji hodnotu. To generuje tlak na vytváření obchodní výměny.

„Podle mého soudu si myslím, že svět, který se zcela ponořil do kapitalismu, už ve skutečnosti cítí, že potřebuje jiná pravidla, musí dospět. Z toho důvodu kapitalismus, jenž dosáhl svého maximálního rozvoje, bude zcela přirozeně končit. O tom již mluvili mnozí, že kapitalismus je konečný sám o sobě. Dále nastoupí úplně jiná epocha a já si myslím, že pravděpodobně v této epoše bude existovat velmi silný požadavek na systémy, které jsou mnohem spravedlivější než kapitalismus," řekl ekonom Rustam Davletbajev pro portál Konceptual.

Výsledky

Plusy nového ekonomického modelu obyvatelé Šajmurátovo pocítili prakticky ihned. Nejen že se zemědělskému podniku podařilo přežít. Model rozhýbal celou vesnickou ekonomiku. Obchodní obrat ve vesnici téměř okamžitě vyrostl na dvanáctinásobek! Ve vesnici také přestal být problém s alkoholismem, říkají ruské Věsti.

O experimentu se dozvěděla prokuratura, která požadovala, aby byl zastaven. Na stranu obyvatel se ale postavil apelační soud, který lísky na zboží uznal za zákonné. Případ byl ovšem předán další soudní instanci, která iniciativu opět označila za nezákonnou.

„Například u soudu bylo velmi zajímavé sledovat velmi zajímavý moment vzájemného vztahu lidí s abstraktními finančními instrumenty. Když prokurátorka říkala: pokud před vás položí 100 rublů a 100 kupónů na zboží, co si vyberete? Lidé prakticky všichni říkali — my si vybereme zboží, protože peníze nepotřebujeme, ty my nejíme. Potřebujeme chleba, mouku, vajíčka, cukr. To mi v chápání ekonomiky vůbec připadá správné a v chápání toho, jaký mají mít lidé vztah k věcem. To znamená, že pokud jsou dnes peníze stavěny do pozice cíle (podnikání — red.), tak je čas být na poplach. Je to velmi těžké pochopit, ale právě to vytváří škody," dodal Davletbajev pro Konceptual.

Emise sama se postupem času stala ekonomicky nevýhodnou, jelikož kladný ekonomický efekt, který vytvářela, byl kompenzován výdaji na probíhající soudní řízení o legalitě celého experimentu. V současné době „šajmurátiky" nejsou v oběhu. Společnosti se začalo dařit a získala dostatečnou rublovou likviditu, podnikatelé proto sami zastavili emisi kuponů na zboží, řekl Sputniku ředitel pro rozvoj skupiny Šajmurat Radmir Salichov.

Německý génius 

Autorem principu, který použili v Šajmurátovo, je německý ekonom Silvio Gesell. Ten během své činnosti došel k závěru, že pro fungování ekonomiky bez krizí je nutné, aby peníze obíhaly systémem rovnoměrně. V praxi to znamená, že peníze mají být jen nástrojem pro provádění obchodní výměny, nemají být ale prostředkem pro vytváření úspor či hromadění bohatství. K dosažení tohoto principu slouží snižování hodnoty prostředků v čase.

Jako první realizovala tento model rakouská vesnice Wörgl ve třicátých letech minulého století. Díky experimentu byl ve městě postaven most, lyžařská sjezdovka, opraveny silnice a vyrostly investice do veřejných služeb.