Jaderný meziplanetární vrtulník

Podobný projekt, pokud zvítězí v konkurzu, bude velmi neobvyklým a novým pro NASA. Na rozdíl od všech ostatních podobných misí, jako je například přistávací plošina Phoenix, Huygens, InSight a mnoho sovětských Venušiných stanic, sonda DragonFly se díky dvěma zvláštnostem může pohybovat z místa na místo.

První z nich je jaderné energetické zařízení schopné zásobovat modul energií po dobu mnoha let. Druhou zvláštností je soubor osmi silných vrtulí schopných zvednout těžký přístroj do hustého vzduchu Titanu. Tím se stává DragonFly velmi podobným vrtulníku nebo dronu, s výjimkou toho, že je přizpůsoben k práci v mnohem tvrdších podmínkách.

Díky silnému energetickému zařízení budou údaje z DragonFly, jak uvedla vedoucí mise Elizabeth Turtlová, předávány přímo na Zemi. Samotná „jaderná vážka" bude vybavena čtyřmi bloky vědeckých nástrojů určených ke všestrannému zkoumání Titanu.

Kromě standardního spektometru určeného ke zkoumání chemického složení atmosféry a horních vrstev půdy Titanu budou na palubě DragonFly instalovány analyzátory půdy, vrtačka, gamma- a neutronový spektometr, schopné získávat údaje o struktuře podloží Titanu v hloubce několika metrů, a také soubor meteorologických čidel a seismograf.

Jak očekává Turtlová, v případě definitivního schválení a vyslání mise v polovině roku 2025, DragonFly dorazí k Titanu v roce 2034 a bude na jeho povrchu pracovat několik let.

Po stopách „sovětské" komety

Druhou misí, která se může stát prvním projektem v rámci nové etapy rozvoje programu New Horizons, se může stát sonda CAESAR — první přístroj NASA, který sebere organické vzorky a vzorky těkavých látek z povrchu komety a vrátí se zpět na Zemi.

„Komety je možné nazvat nejdůležitějšími, ale přitom nejméně prozkoumanými objekty Sluneční soustavy. Obsahují látky, z nichž byla „slepena" naše planeta a také byly hlavními dodavateli organiky pro Zemi. Čím se liší komety od jiných těles Sluneční soustavy? V jejich podloží jsou dosud těkavé látky, které byly přítomny ve Sluneční soustavě ve chvíli jejího vzniku," řekl Steve Squyres, vedoucí projektu CAESAR.

Tato mise, jak řekl Jim Green, vedoucí oddělení planetologie NASA, bude vyslána k dobře prozkoumané kometě, v jejímž okolí se už nacházela jiná sonda, evropská mise Rosetta. Jde o kometu 67P, objevenou v roce 1969 Klimem Čurjumovem a Světlanou Gerasimenkovou.

Podobné rozhodnutí podle slov zástupců NASA umožní zabít tři mouchy jednou ranou — zlevní misi, udělá ji bezpečnější a urychlí její vyslání. Jak uvedl Squyres, dalším podobným krokem bude instalace kapsle k sebrání a návratu půdy na Zemi, která byla vyvinuta japonskou agenturou pro sondu Hajabusu.

„Ve skutečnosti je k tomu důvod velmi prostý — potřebujeme takovou kapsli, která by udržovala těkavé látky z komety ve zmrazeném stavu po celou dobu letu, a to i ve chvíli, kdy se dotkne zemského povrchu. Kapsle z Hajabusy má zvláštní tepelný štít, který brání jejímu prohřátí do několika set stupňů Celsia, k čemuž by došlo v případě použití našich technologií," vysvětlil vědec.

Podle plánů NASA bude CAESAR vybaven iontovým motorem a dosáhne komety Čurjumova-Gerasimenkové relativně rychle. Vzorky její zeminy, jak doufá Squyres, se vrátí na zemi v roce 2038.