Ve mnohých zemích střední a východní Evropy jsou náboženská a národní příslušnost těsně spojené. Třeba v Rusku a Polsku většina obyvatel říká, že být pravoslavným nebo katolíkem znamená být „skutečně Rusem" nebo „skutečně Polákem". To také platí pro Řecko, kde církev hrála rozhodující úlohu v úspěšném boji za nezávislost na Osmanské říši a kde tři čtvrtiny obyvatel dnes říká, že být pravoslavným znamená být „skutečně Řekem".

I když katolicismus ve střední a východní Evropě nezažil podobný růst popularity jako pravoslaví, katolíci ve střední a východní Evropě v náboženském smyšlení ve větší míře dodržuji náboženské obřady. Například, 45 % katolíků v Polsku říká, že chodí do kostela alespoň jednou za týden — dvakrát víc než pravoslavní křesťané.

Výzkumy také ukazují, že 52 % obyvatel pravoslavných zemí podporují státní financováni národních církví a 42 % si myslí, že vláda musí prosazovat náboženské hodnoty. V katolických zemích většina obyvatel vystupuje za oddělení náboženství od státu. Pouze 41 % obyvatel podporuje státní financování církve a 28 % souhlasí s tím, že musí prosazovat náboženské hodnoty.