Je pochopitelné, že z vojenského pohledu nemá bombardování žádný význam. Umírají ojedinělí vojáci (IS za den zabíjí víc než Izrael za rok). Někdy je ničena technika a je ničena infrastruktura. Ale to není srovnatelné se škodou, která byla spáchána stejnému Aleppu během význačných tříletých bojů.

Občasné nálety izraelského letectva nemohou bojovníkům pomoci.

„Umírnění" už jednají v Astaně o poválečném zregulování. „Neumírnění" se scházejí v Idlibu, aby tam s nimi okamžitě skoncovali, aniž by odváděli síly na desítky různých front a obklíčení.

Vedení Izraele desetiletí ukazuje záviděníhodnou praktičnost. Ani jeden šekel není utrácen nadarmo. Pokud Izrael bombarduje sousedy nebo vrací území výměnou za mír, všechno musí napomáhat upevnění jeho bezpečí.

Je obtížné připustit, že se v daném případě vláda Jeruzaléma rozhodla jen pobavit. O to více že uplyne ještě půl roku rok a na hranicích s židovským státem bude stát Syrská armáda zocelená z několikaleté války a doozbrojená Ruskem a Íránem, která zničila islamisty, vyhrála občanskou válku, je vysoce motivovaná a která má zkušenost reálného bojování. A tato armáda nebude jen velmi chtít vrátit Golanské výšiny okupované Izraelem v roce 1967 a anexované v roce 1981, ale bude na Jeruzalém velice zlá za faktickou podporu teroristů. Pochopitelně, že do poslední chvíle Sýrii, jejíž ozbrojené síly byly spojeny na frontách občanské války, bylo nevhod odpovídat na omezenou agresi Izraele, aby nevyprovokovali obrovské vtržení. Avšak situace se rychle mění v ne lepší pro stranu židovského státu. Jedním z těch hlavních, kteří budou benefitovat z vítězství Bašara Asada v občanské válce, bude Írán, který neskrývá svůj úmysl zničit Izrael.

Původně mělo bombardování a ostřelování, které značilo účast Izraele v agresi proti Damašku, zabezpečit Jeruzalému účast v dělení syrských trofejí po vítězství. Ale od chvíle, kdy v roce 2015 do války vstoupilo Rusko, je jasné, že vítězství nebude a nebude co dělit. Proč se Izrael dále zabývá zdá se nesmyslnou činností, která může v blízké budoucnosti výrazně snížit úroveň jeho bezpečnosti? Vždyť ve vládě země nesedí sebevrazi, ale naopak velice rozvážní lidé.

Pojďme připomenout, že do chvíle, kdy bylo jasné, že v Sýrii vyhraje Asad, Izrael už několik let podporoval jeho oponenty včetně bombových útoků. Tedy negativní následky pro něj už nastaly. Je evidentní, že v Jeruzalémě rozhodli, že hůř nebude, ale cíl bombových útoků je teď diametrálně odlišný. Pokud do té doby útočili v zájmu USA a protiasadovců se spoléháním na připuštění k dělení trofejí, tak nyní je úkolem dosáhnout toho, aby se Izrael stal plnoprávným účastníkem poválečného regulování. Poměrně velké bude lákadlo pro arabské země (jak jakožto výherců syrského konfliktu, tak i poražených) zvýšit autoritu vlády a zlepšit svou materiální situaci na účet židovského státu. А i rozrostlá armáda se bude muset něčím zabývat, když sedí vojáci bez práce, tak se u nich objevují zbytečné myšlenky.

Izrael demonstruje svou potřebnost. Pro koho? Toho, kde je hlavním působícím spojencem Asada, Rusko. Právě Moskva a nikdo jiný může usadit Izrael ke stolu jednání v Astaně jako plnoprávného účastníka. Proto také jezdí premiér Izraele v tomto roce do Ruska jako do práce. Ale Rusko je potřeba čímsi zaujmout.

Pro Rusko samozřejmě není zajímavé, aby byl Izrael svržen do moře. Naruší to rovnováhu sil na Blízkém východě a dovolí to arabským zemím vést více egoistickou politiku, budou méně potřebovat silného spojence. Ale v první řadě jsou různými záležitostmi udržet spojence před napadením a umožnit Jeruzalému plnocenně ovlivnit vypracování formátu poválečného uspořádání regionu. Navíc Rusko může dokonce napomáhat uzavření mírové smlouvy a ukončení války mezi Jeruzalémem a Damaškem. Ale po vrácení Golanských výšin Sýrii, což Izrael z dobré vůle neudělá.

Tím pádem jsou dnes bombové útoky pro Izrael předmětem obchodu. Židovští vojáci přidávají váhu politikům, kteří se mohou pokusit ji použít pro část v mírovém procesu.

Avšak soudě dle všeho pro tentokrát se rozvážní izraelští politici přepočítali. Jak bylo řečeno, ojedinělé bombové útoky nejsou pro Sýrii příjemné, ale jsou únosné. Jen podněcují přání Syřanů s nimi bojovat. Pro Rusko to obecně není problémem, nemá to žádný vliv na situaci.

Naopak pro Moskvu je výhodnější vyčkat na tu chvíli, kdy se Izrael vžene do pasti a střetne se se sousedními silami Sýrie, Íránu, Iráku a Libanonu. Bez počítání proíránských ozbrojených skupin. Je dostatečné vyčkat, kdy Arabové dobudou některá území (konkrétně Golany) a je možné vystupovat jako mírotvůrce. V takovém případě bude právě Rusku Izrael zavázán za své zachránění, jako už je zavázána Sýrie. Arabové se musí spokojit s osvobozením části obsazených území. Jeruzalém zůstane jako protipól pro prudce zesilující Teherán.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce