Genetici z Univerzity v Gironě (Španělsko) analyzovali DNA starověkých obyvatel Evropy a vyčlenili z nich tzv. mitochondriální DNA — část genomu, která se nachází v mitochondriích a předává se od matky k dítěti.

Genomy starověkých obyvatel Evropy a Blízkého východu mají různý původ a mají různé verze DNA — haploskupiny. Díky tomu stopy po dlouhodobých kontaktech mezi nimi lze určit tím, že se najde haploskupina v DNA příslušníků kmenů, která jim není vlastní.

Analýza ukázala, že haploskupina K byla vždy rozšířena mezi obyvateli Blízkého východu, avšak pro starověkou Evropu v té době nebyla charakteristická. Nicméně po začátku kolonizace Evropy počet nositelů této haploskupiny na jejím území začal stoupat.

Vědci se domnívají, že to svědčí o tom, že kmeny, které se přesídlily z Blízkého východu do Evropy, kolonizovaly nové území a vytlačily nebo zničily domorodé kmeny.

Na druhou stranu vědci přiznávají, že se archeologové a antropologové k této hypotéze staví skepticky. Podle jejich názoru však nové údaje umožňují vytvořit lepší obrázek o osídlování Evropy.