
Ve svém článku v předvečer summitu BRIKS Vladimir Putin upozornil na nebezpečí rozsáhlého konfliktu a uvedl, že nátlak na Pchjongjang je „cesta nikam", řekl, že Moskva a Peking vypracovali „cestovní mapu" překonání krize. A Miloš Zeman ve čtvrtek 31. srpna v besedě na TV Barrandov řekl, že by přivítal změnu režimu v KLDR následkem zahraniční intervence. Čí názor je realističtější? Zkušenost zahraničních intervencí ukazuje, že přinášejí mnohem více škody než užitku, uvedl v interview pro Sputnik prorektor Institutu mezinárodních a společenských vztahů v Praze profesor Oskar Krejčí.
Ale proč český prezident vystoupil vůči řešení krize na Korejském poloostrově v roli skutečného „jestřába"? Možná je to spojeno s jeho plánovanou návštěvou USA, kde začali mluvit o možnosti preventivního útoku na KLDR, jestliže takový rozkaz vydá Donald Trump?
Opakuji: pro Severní Koreu je jedinou cestou návrat ke „sluneční politice", ke vzájemným dohodám, zastavení vzájemných provokací. Hovořím o odpalování severokorejských raket nad mořem, o amerických a jihokorejských cvičeních a umístění protiraketového systému THAAD, který je zaměřen nejen proti Pchjongjangu, ale také proti Rusku a Číně.
Korejský problém se zdá být nekonečnou neznámou.
Problém je vytvořen uměle, je třeba ho prostě řešit. Ale zřejmě někomu velmi vyhovuje toto trvalé severokorejské dráždidlo. Proč to tvrdím? Protože asymetrie vojenské síly USA a KLDR je nekonečně veliká. Ani jedna severokorejská raketa není schopná doletět na území USA, ale každá americká lehce doletí do Pchjongjangu…
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce