Obrovské minomety jsou určené ke zničení opevněných dělostřeleckých a raketových baterií, bunkrů, vyhloubených velitelských stanovišť a dalších železobetonových objektů protivníka, odolných vůči obyčejnému dělostřelectvu.

Tulipány jsou dobré tím, že stejně jako všechny minomety bijí obloukem a ne plošně To jim umožňuje zasáhnout těžkodostupné cíle, schované například za vysokými budovami.

Carská děla

Už od dávných dob, kdy se teprve objevila první děla, lidi trápily dvě hlavní otázky: co udělat, aby střela vážila co nejvíce a letěla co nejdále.

Historie pamatuje mnoho fantastických projektů, z nichž mnohé byly nakonec zapomenuty vzhledem k nedostatku vhodných materiálů nebo nedokonalé technologii.
Zkrátka, některá superděla se v přímém slova smyslu hlasitě projevila až relativně nedávno.

Zvláště v této oblasti vynikli Němci — v období Druhé světové války mělo Německo k dispozici hned několik zástupců unikátní supertěžké artilerie.

Nejznámějšími z nich je samohybný moždíř Karl (kalibr 600 mm, váha 126 tun) a železniční zbraň Dora (807 mm a 1350 tun). Dora je smutně proslulá tím, že v roce 1942 z ní Němci vystřelili více než 50 sedmitunových nábojů na obklíčený Sevastopol.

Příšerné německé dělo dosud zůstává největším v dějinách lidstva se spirálovitou hlavní — odraz při výstřelu zamáčkl koleje do země do hloubky 5 centimetrů a střela vyhloubila díru do země hlubokou 12 metrů o průměru 1 metr.

Po druhé světové válce móda velkého kalibru utichla a svět se začal přezbrojovat na rakety, ale Sovětský svaz téma carských děl nenechal stranou a v polovině 50. let k údivu všech vyrobil samohybný minomet Oka s kalibrem 420 mm, schopný střílet náboji s jadernou náplní.

Oka vážila 55 tun a mohla posílat „atomové balíčky" potenciálním adresátům, nacházejícím se ve vzdálenosti až 50 km. Později přestali minomet používat kvůli příliš silnému odrazu při výstřelu a dalším technickým problémům.

Bozi války

Nehledě na to, že dnes v nejlepších armádách světa jsou na prvním místě rakety a letectvo, velkokaliberní dělostřelectvo si i nadále drží svou pozici.

Samohybné houfnice a minomety jsou nenahraditelné při operacích v taktické hlubině, ostřelování měst a pevností, jsou ideální pro likvidaci velitelských stanovišť a hlídek. Pro „bohy války" hovoří i ta skutečnost, že moderní prostředky PVO nedokáží odhalit a sestřelit letící střelu.

Děla jsou jednoduchá na obsluhu, spolehlivá a levná, proto je „tahají" po všech válečných místech na světě.

Rusko má ve své výzbroji mnoho dělostřeleckých systémů s různými kalibry, počínaje batalionovými minomety s kalibrem 82 mm a konče houfnicemi 2S19M2 Msta-S s kalibrem 152 mm samohybnými děly 2S7 Pion s kalibrem 203 mm.

Do roku 2020 má být dodána vojskům nová SAU Koalice SV, která může střílet náboji s GLONASS-korekcí.

Kromě toho podle veřejných údajů se ve výzbroji a skladech nachází kolem 500 kusů 240-milimetrových minometů 2S4 Tulipán, vyrobených v sovětské době Uralským závodem dopravního strojírenství.

Vzhledem k dynamice modernizace mezidruhového dělostřelectva se zdají být zbraně 70. let na první pohled trochu nešikovné a archaické. Ale pouze na první pohled.

Jaderný podtext

Nehledě na svůj úctyhodný věk a nepříliš krásný vzhled, Tulipány jsou schopné plnit úkoly, které v podstatě nezvládnou jiné dělostřelecké systémy. Například už během prvních zkoušek minomet jedním zásahem udělal hromádku cementu z dobrého opevnění, které do té doby odolalo 122-mm a 152-milimetrovému dělu.

Po finálním dokončení sovětské velení doplnilo Tulipány pestrý dělostřelecký „květinový záhon" z Karafiátů, Akátů a Hyacintů.

Podle hodnocení odborníků 130-kilogramová mina, vystřelená z minometu, při volném pádu může prorazit skrz naskrz železobetonový koláč krytiny 12-metrové budovy nebo střechu opevněného leteckého hangáru.

Dostřel je až 9 km. Sortiment střeliva pro Tulipán překvapuje svou různorodostí — zápalné miny pro útoky na objekty a živou sílu, aktivně-reaktivní miny se zvýšeným doletem až 20 km, unikátní korigované náboje Smelčak s vnějším ukazatelem cíle.

Ve skutečnosti je Smelčak nejopravdovější vysoce přesná zbraň.

Kromě toho Tulipány umějí střílet kazetovými protipěchotními minami, zápalnými minami Sajda, neutronovými náboji Fata a Smola a také aktivně-reaktivním speciálním nábojem 3B11 s jadernou bojovou částí.

Starý sovětský minomet je tak zcela možné kvalifikovat jako strašnou taktickou jadernou zbraň — jeden jaderný výstřel dokáže pokosit vojenský útvar až do početnosti brigády. Co může způsobit několik takových výstřelů, se můžeme pouze domýšlet.

Je zajímavé, že „táta" Tulipánu, tažný supersilný minomet M-240, vyráběný ve 40. letech, byl loni vidět během občanské války v Sýrii.

Syrští vojáci ho úspěšně používali proti bojovníkům nejdříve se starým střelivem a potom, po zahájení operace ruského letectva, s novým — aktivně-reaktivními minami Něrpa s doletem 19 km.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce