Španělsko se snaží zapomenout na nedávné teroristické útoky. Evropa se chce zbavit vzpomínek na noční můru, která děsí západní státy a připomíná všem lidem bez rozdílu — obyvatelům, turistům, politikům — že nemilosrdná smrt nečíhá kdesi v Sýrii, ale už i na populárních ulicích evropských velkoměst.

Emoce. Každý útok teroristů vyvolává emoce. Strach, soucit, odvahu. A zapomnění. Západní Evropa dobře zná tyto emoce posledních několik desítek let. V dnešní mimořádně rychlé informační době mnozí zapomněli, že Evropa vždy byla terčem teroru. Džihádisté, jak bychom dnes nazvali různé bojovníky za spravedlnost, vyhazovali do vzduchu letadla a budovy, brali rukojmí a tvrdě vydírali demokratické vlády.

Jak uvádí Global Terrorism Databaze, která mapuje teroristické útoky na celém světě, umíralo v západní Evropě zdaleka nejvíce lidí při teroristických útocích mezi roky 1970 až 1988. Ataky ozbrojenců si tehdy vyžádaly každoročně okolo 150 obětí. Vůbec nejvíce lidí, neuvěřitelných 437, zemřelo při teroristických útocích v západní Evropě v zmiňovaném roce 1988. Z toho počtu připadlo 270 obětí na teroristický útok na letadlo u skotského Lockerbie.

V 90. letech vlna teroristických útoků postupně opadla. Jak zdůrazňují analytici, ani současný nárůst islamistického terorismu se svým rozsahem nedá s nejkrvavější teroristickou érou v západní Evropě ani zdaleka srovnávat.

Jeden konkrétní příklad za všechny. Letos v prosinci tomu bude 42 let, co ospalou středoevropskou Vídeň, a s ní i celý svět, šokovala operace teroristů hlásící se k Lidové frontě pro osvobození Palestiny. Ozbrojenci vedení Ilichem Ramírezem Sánchezem zvaným Šakal vtrhli na zasedání vrcholných představitelů ropného kartelu OPEC a unesli 11 ministrů členských zemí. Operace propalestinských bojovníků, mezi kterými byli občané Západního Německa, se dodnes jeví jako „teroristický majstrštyk." Kam se na Šakala hrabou primitivové z Islámského státu za volantem kamionů.

To, že k teroristickým útokům, mnohem krvavějším a hrůznějším, docházelo v západní Evropě v druhé polovině minulého století, nesmí být považováno za alibistickou omluvu. Je to důvod k zamyšlení.

Pokud rozebereme pozadí tehdejších teroristických útoků, brzy dojdeme k tomu, že záminkou k útokům v západoevropských městech byla politika Západu. Teroristé už tehdy vnímali západní Evropu jako bojiště za své zájmy. Ať se jednalo o separatisty, levicové a pravicové extrémisty, nebo bojovníky proti západnímu kolonialismu.

Vždy šlo o to ukázat západním politikům nemilosrdný odpor. Za jakoukoli cenu. Za nerozumná rozhodnutí západních politiků měli platit životem jejich voliči.

Západní politika se ani pod tlakem teroristů za ta krvavá desetiletí nezměnila. Pokud dříve riziko představovala především pro obyvatele západoevropských zemí, nyní se jako kruhy na vodě šíří do dalších evropských regionů. Úroveň teroristické hrozby zvyšují nejen zásahy Západu do záležitostí na Blízkém východě, ale především tvrdé ultimátum střední a východní Evropě přijmout uprchlíky.

Souvztažnost mezi uprchlíky a teroristickými útoky je zřejmá. Ve Španělsku, Francii, Velké Británii, Belgii a nebo Německu útočili lidé, kteří nalezli v Evropě střechu nad hlavou, ale za svůj domov ji nepovažují. Je přitom jedno, jestli na Evropany útočili nedávno vylovení ze Středozemního moře migranti nebo migranti druhé či třetí generace.

Západ nyní požaduje po střední Evropě, aby poskytla útočiště podobným lidem. Aby Česko, Polsko a Slovensko na svém území pěstovaly buňky odporu proti vlastním hodnotám, které za rok, za pět nebo dvanáct let mohou vychovat atentátníky. Takové riziko nemůže vyloučit nikdo. A pokud o něm nepřemýšlela Francie v 60. letech minulého století, Česko na konci prvního desetiletí druhého tisíciletí o nebezpečí pro vlastní občany přemýšlí.

Tlak na přijímání uprchlíků středoevropskými státy není návrhem na sdílení celoevropského soucitu a humanismu, jde o sdílení hrozby útoku. Jinými slovy, aby Západ v teroristickém masakru nebyl sám. Uprchlíci jsou danajským darem za snahu postkomunistických států střední a východní Evropy být blíž k Západu. Pokud tlak Bruselu na Prahu a Varšavu bude úspěšný, je zřejmé, že krvavá desetiletí nyní hrozí také srdci Evropy.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce