Až ji pořádně opraví a modernizují, letadlová loď se mezi roky 2020 a 2021 vrátí na bojovou službu v Severním loďstvu. Předpokládá se, že po zasloužené dovolené loď bude schopna provozu dalších dvacet let a spolu s vojenskou službou bude využívána i pro výcvik pilotů lodního letectva.

Kotle a rakety

Připomeneme, že se naposledy Admiral Kuzněcov ocitl v hledáčku světového tisku v období mezi listopadem 2016 a únorem 2017, když plnil bojové úkoly u syrského pobřeží. Západní média se velmi bavila hustým černým kouřem, který čoudil z lodě, když proplouvala kolem evropského pobřeží. Říkalo se o ní, že je vetchá, zastaralá a že se potopí v polovině cesty. Bývalý velitel Severní flotily, admirál Vjačeslav Popov tehdy kritikům odpovídal, že „pouze amatér neví, že pohonná jednotka, která pracuje na tak levném palivu, jakým je mazut, se vždy vyznačuje zvýšeným kouřem." Nehledě na posměch Kuzněcov dorazil předem zadanou rychlostí na místo svého určení a po několika měsících po splnění svých bojových úkolů, se vrátil na svou základnu.

Černý kouř schopnosti lodi nikterak neovlivnil. Nicméně již dříve se uvádělo, že během nadcházejících oprav dojde k výměně čtyř z osmi kotlů pohonné jednotky. Dva již byly vyrobeny na Baltijském závodě. Kromě toho loď dostane nejnovější systémy komunikace, navigace, vojenského řízení a elektronického boje. Uvádělo se, že námořníci dostanou automatizované pracovní místa, která budou mimo jiné vybavena i video-spojením.

Začátkem tohoto roku prezident Spojené loďařské korporace Alexej Rachmanov oznámil, že loď dostane i novou výzbroj. Řeč možná jde o výměně protilodních střel Granit, které byly zařazeny do výzbroje ještě v roce 1983, na modernější systémy, jakými jsou například Kalibry s výbušnou bojovou hlavicí. To však může vyžadovat přestavbu palebních odpalovacích sil — Kalibr a Granit mají různé rozměry. Ostatně ne všichni odborníci se domnívají, že Admiral Kuzněcov potřebuje protilodní zbraně. V dnešních podmínkách tato loď má hlavně obranou úlohu, nežli útočnou.

„Je to poměrně specifická letadlová loď," vysvětluje agentuře RIA Novosti šéfredaktor časopisu Arsenal Otěčestva Viktor Murachovskij, „její palubní letku tvoří pouze stíhací letouny, což předpokládá výlučně obranné úkoly, jež má loď plnit. Nikdy na ní nebudou umístěny létající střediska včasného varování, letadla pro elektronický boj a další letouny nezbytné pro plnohodnotné expediční útočné operace. Kromě toho na Kuzněcovovi jsou rozmístěny systémy protilodních střel Granit. Není mi jasné, k čemu je loď potřebuje. Podle mě v rámci modernizace je nutné útočné zbraně z letadlové lodě odstranit, tak jak to udělali Číňané se svými prvními letadlovými loděmi, jež jsou v podstatě stejného projektu jako Admiral Kuzněcov. Ušetřené místo by se mělo využít pro rozmístění dalšího paliva a munice pro palubní letku."

Není ani vyloučeno, že šéf Spojené loďařské korporace Alexej Rachmanov, když mluvil o výměně zbraní, měl na mysli modernizaci protiletadlových raketových systémů. Dnes před hrozbami ze vzduchu letadlový křižník brání čtyři jednotky protiletadlového systému Kinžal a osm jednotek systému Kortik. Kortik má být nahrazen námořní modifikací pozemního protiletadlového raketového a kanónového systému Pancir-S — systémem Pancir-M.

Bosporský průliv

Admiral Kuzněcov byl spuštěn na hladinu 4. prosince 1987 (tehdy se ještě jmenoval Tbilisi). Je nutno zmínit, že od samého počátku své vojenské služby ho pronásledoval složitý osud. Loď byla postavena v Nikolajevských loděnicích na Ukrajině a v roce 1991 byla přičleněna k Severnímu loďstvu Sovětského svazu, ale prozatím zůstávala v Černém moři. V listopadu téhož roku předseda ukrajinské Nejvyšší rady Leonid Kravčuk odeslal veliteli letadlového křižníku telegram, ve kterém stálo, že Admiral Kuzněcov je majetkem Ukrajiny a musí zůstat kotvit v Sevastopolu. Kapitán I. třídy splnit nařízení odmítl: tehdy Ukrajina jako suverénní stát ještě neexistovala a referendum o nezávislosti se mělo konat až 1. prosince.

Den před touto událostí Admiral Kuzněcov zvedl kotvu a vyplul směrem k Bosporu. Průlivem se podařilo proplout bez oficiálního povolení ze strany Turecka, jehož vláda se ostatně neodhodlala zastavit tak silnou loď. Mezi 1. a 24. prosincem 1991 letadlový křižník obeplul Evropu a dorazil na místo svého kotviště v Murmanské oblasti. Na jeho cestě ho sledovaly lodě NATO. Svou loď pak do Ruska následovala značná část pilotů 100. leteckého pluku lodního letectva. Piloti, kteří přijali ukrajinskou přísahu, byli brzy propuštěni ze služby kvůli rozpuštění pluku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce