Syn Kaťuši

Za první národní raketomet je právem považován legendární gardistický raketomet BM 13. Svůj bojový křest ohněm Kaťuša absolvovala 14. července 1941 v bitvy u Orši (Bělorusko). Za pouhých osm sekund jednotka na pozice protivníka vyslala 96 raket ráže 132 mm. Této zbraně se Němci během Velké vlastenecké války báli nejvíce.

Prvním poválečným synem Kaťuši byl Grad, sovětský raketomet BM 21 ráže 122 mm. Tyto stroje se do výzbroje vojsk dostaly v roce 1963 a stále je využívají Raketová vojska a dělostřelectvo Ozbrojených sil Ruska a více než padesát zemí. Jeden Grad je schopný za 20 sekund vypustit 40 raket a zasáhnout cíle na ploše 15-20 hektarů ve vzdálenosti až 25-30 kilometrů. Hlavním typem nábojů jsou tříštivé a trhavé, kazetové a zápalné.

První vedení SSSR vyzkoušelo Grady v boji v březnu 1969 během sovětsko-čínského pohraničního konfliktu na ostrově Damanskij.

Konflikt bleskově skončil 15. března 1969.

Uragan a Směrč

V roce 1975 začala sovětská armáda do výzbroje dostávat nové a silnější raketomety BM 27 Uragan. Na rozdíl od Gradů měly tyto systémy méně odpalovacích rour, šestnáct místo čtyřiceti.

220 milimetrové rakety s bojovou částí o váze asi 240 kilogramů svoji ničivou silou překonaly 122 mm rakety BM 21. 16 raket jednoho Uraganu pokrývá rozlohu 40 hektarů a může zasáhnout cíle ve vzdálenosti až 35 kilometrů.

Tyto raketomety debutovali během války v Afghánistánu a okamžitě se předvedly jako spolehlivé a silné zbraně.

Navíc se Uragany používaly v obou čečenských válkách, během pětidenní války s Gruzií v srpnu 2008 a také v Sýrii. Těmito raketomety syrská vojska ostřelovala pozice teroristů na okraji Palmýry.

Uragan však není nejsilnější potomek Kaťuši. Do výzbroje v roce 1987 přijaté raketomety BM 30 Směrč jsou dnes považovány za nejsilnější na světě. Jedna salva na hlavu protivníka vystřelí dvanáct 300 mm raket s kazetovými, tříštivými a trhavými nebo termobarickými bojovými částmi o hmotnosti asi 250 kilogramů. Plocha zásahu plné salvy je asi 70 hektarů a vzdálenost palby je 20 až 90 kilometrů. Podle odhadů řady expertů jsou salvy šesti raketometů Směrč svoji ničivou silou srovnatelné s taktickou jadernou zbraní.

Zásoba do budoucna

I přes vynikající výkony byly všechny ruské raketomety vyvinuty ještě v SSSR a lety morálně stárnou. V Rusku však probíhá rozsáhlý program na modernizaci raketového dělostřelectva. Zejména raketomety Grad a Směrč začaly být nedávno zaměňovány novými systémy Tornado G respektive Tornado S. Vzhledově se od svých předchůdců příliš neliší, značně je však převyšují svými bojovými schopnostmi.

Oba systémy jsou vybaveny nejnovější aparaturou palubního řízení a komunikace, automatizovaným naváděním a palbou a navigačním systémem GLONASS. Komplexy získaly nové rakety.

Tornado G může pálit kazetovými raketami s kumulativní tříštivou částí.

Zbraň, která byla vytvořena jako prostředek k ničení rozlehlých cílů, je vysoce přesná a může efektivně likvidovat jednotlivé objekty protivníka ve vzdálenosti až 120 kilometrů. Podle odhadů odborníků Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS) zveřejněných ve zprávě The Military Balance za rok 2017 Tornado S ve všech aspektech překonává raketomety, které jsou ve výzbroji zemí NATO. Jde hlavně o americký systém M-270 MLRS (a jeho mnohem lehčí variantu HIMARS), který byl do výzbroje přijat v roce 1983. Existuje ve dvou verzích. V první M-270 funguje jako klasický raketomet s dvanácti raketami. Je schopný ničit cíle ve vzdálenosti až 40 kilometrů neřízenými a řízenými raketami ráže 240 milimetrů s kazetovou bojovou částí. Druhá verze pracuje jako operativní a taktický komplex a místo 12 raket nese dvě vysoce přesné kazetové a trhavé rakety ATACMS s dosahem střelby až 80 kilometrů. Obě varianty svým dosahem a bojovou silou nemohou konkurovat ani počátečním modifikacím raketometu Směrč.