
Sputnik: Tvrdíte, že se dostáváme do švejkovských reálií, kdy češství je předmět humorné konspirace. Proč se u nás láska k vlasti dnes nenosí?
Votava: Vlastenectví, tedy přesněji láska k vlasti, je záměrně již od školních lavic potlačována, v médiích zesměšňována, je tomu dnes, bylo tomu i dříve, za rakouské monarchie. Z této vystrašenosti se na zrodil i Haškův nadporučík Lukáš, který svým podřízeným říkal: „Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět." Pokládaje češství za jakousi tajnou organizaci, které je lepší se vyhnout.
Ta vystrašenost vládne i dnes. Mizí úcta, jak k osobnostem, tak i k tradičním hodnotám české historie. Jako příklad lze uvést zcela cílený odklon od husitských tradic. Jsou potlačovány tradice, na kterých vznikalo, jak národní obrození, tak i později vznik Československa. Mnohé tyto symboly jsou dokonce z veřejných míst odstraňovány. Obdobně se tak děje s osobnostmi, hrdiny druhé světové války. Historie se zcela záměrně upravuje.
Není zvláštní, že místo prosazování českých národních zájmů v EU, je preferována servilita?
Je údělem globalizace, že se vlastenectví rozmývá?
Globalizace vede k odnárodnění společnosti. Vede k snadnější manipulaci, jak se státy, s národy, tak zejména s námi občany. Dochází, tak ke ztrátě osobní svobody, ale i národní suverenity. Globalizace je snahou o celkové ovládnutí světa, tedy o zavedení nového světového pořádku, je i nebezpečím nového světového konfliktu.
Co s tím můžeme dělat?
Národní hrdost, sebevědomí, láska k vlasti. Ale i návrat k tradicím. To je i poučení z dějin, to je i úcta k práci našich předků. Nebojme se těch mocných, nestyďme se za své češství. Ale také připomínejme světovým politikům, že národy slovanské v minulosti velmi často zachraňovaly Evropu před katastrofou.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.