Materiální zajištění je hlavní část bojových činností. To není tak zajímavé jako politické hry či vojenská cvičení, proto v médiích bývá zpráv o logistice málo, v NATO ale dnes probíhají práce na zdokonalení logistiky ve východní Evropě. Pravděpodobným protivníkem je Rusko.

Před nějakou dobou velitel ozbrojených sil USA v Evropě generál Ben Hodges zmínil, že přestože v Evropě proběhlo zlepšení v otázce vojenské logistiky, je potřeba ještě mnoho udělat, aby byl urychlen proces dopravy techniky a živé síly v Evropě a aby bylo možné být připraven k přepravě pro případ reálné kritické situace. Generál prohlásil, že neexistuje dostatečné množství železničních cest, které by spojovaly Německo a Polsko, a že v případě reálných bojových činností nebude dostatečné množství vagonů. Problémem jsou i evropské mosty, které nemohou vydržet tanky NATO. Generál vystupuje za vytvoření „vojenského šengenu", aby bylo možné rychle dopravovat vojska do Litvy a Rumunska přes tranzitní země. To je zatím doprovázeno masou schvalování politického a právnického charakteru. Hodges si také myslí, že Německo by mělo utrácet více prostředků na modernizaci svých vojenských přístavů, letišť a dopravních uzlů.

V Polsku na letecké základně u vesnice Powidze se dnes vytváří logistická základna NATO. Do ní bude investováno okolo 200 milionů dolarů a stane se největším logistickým hubem sil NATO, který bude zajišťovat činnosti v pobaltských zemích a severní Evropě. První objekty měly být oficiálně otevřeny 1. srpna tohoto roku.

V březnu tohoto roku se v Praze odehrála konferenci o vojenské logistice, kde vojáci a komerční struktury projednávaly optimalizaci společných činností pro případ války.
Během tohoto léta vyšla kniha profesora Thomase Durrella Younga Anatomie postkomunistických evropských vojenských institucí: proč skončily reformy neúspěchem. V této knize autor hodnotí stav ozbrojených sil zemí bývalé Varšavské smlouvy a republik SSSR a varuje NATO, že na pozadí rostoucí vojenské moci Ruska musí NATO rychle něco udělat s vojenskými reformami v těchto zemích.

Profesor Young není řadový analytik. Jedná se o respektovanou figuru ve vojensko-politickém establishmentu Západu. Young pracuje v Námořní akademii USA a je konzultantem vojensko-analytické korporace RAND, předtím 12 let učil na Vojenské akademii USA.

Thomas Young přitom není prostě jen teoretik. Plánoval a prováděl vojenské reformy přímo na místech: v Estonsku (2000-2002), Ukrajině (2003-2013), Moldavsku (2004-2008), Bulharsku (2008-2011), Srbsku (2010 po dnešní den) a Černé hoře (2011 po dnešní den).

Dnes Youngovu novou knihu pozorně studují na Západě a mnozí ji považují za nekompromisní a nejstřízlivější analýzu skutečného stavu ozbrojených sil východní Evropy, která odporuje obecně přijímaným odhadům.

Thomas Young ve své práci tvrdí, že po vítězství ve studené válce NATO usnulo na vavřínech a během pětadvaceti let nečinnosti nebralo Rusko vážně a neprovádělo nutné reformy ozbrojených sil svých nových členů. Během této doby Rusko zesílilo a reformovalo svou armádu, kterou dnes rychle modernizuje. Mezitím armády východoevropských států pokračují spoléhat na vojenskou pomoc západních partnerů, zatímco západní partneři pouze po událostech na Krymu začali vážně uvažovat o probíhajících událostech.

Jak píše profesor Young, Spojené státy bezesporu utrácely miliardy dolarů na výcvik a modernizaci armád nových členů aliance, ale ze své podstaty samotné vojenské instituce těchto zemí, jejich logika, struktura a vedení nadále mají patrný sovětský původ. Měnila se forma, ale obsah je pořad stejný. Země východní Evropy nejevily iniciativu reformovat své ozbrojené síly, zatímco jejich západní partneři na tom ani netrvali. Všichni byli spokojeni. Jednou z příčin bylo uspokojení z toho, že se země východní Evropy zapojily do vojenské koalice v Afghánistánu a v Iráku. Menší jednotky byly poskytnuty, vycvičeny, zúčastnily se operace a vrátily se zpět. Západ pochválil nové členy, zatímco noví váleční účastnici byli hrdí na svůj výkon. Všichni byli spokojeni. To ale nejsou reformy.

Young si stěžuje, že vojenská technika zemí východní Evropy doslova rezaví ve skladech. Vojenský personál není připraven na opravdové vojenské operace a piloti mají mizivé letecké zkušenosti. Jak píše Young, nejhorší pro NATO je to, že ve skutečnosti k žádné modernizaci nebo výměně vojenské techniky ani nedochází.

Americký stratég varuje NATO a USA, že v případě ruské agrese první úder bude namířen proti střední a východní Evropě, která bude na první linii obrany NATO. Podle něj by bylo zvláštní, pokud tomu neudíleli dostatečný význam.

V roce 2014 se členské země NATO opět setkaly s požadavkem zvýšit vojenské výdaje na dvě procenta HDP. Málokdo se však zajímal o efektivitu těchto výdajů. Rozhovory o dvou procentech HDP se ještě vedly v 70. letech minulého století. Thomas Young se však domnívá, že dvě procenta nebudou mít žádný význam z hlediska obranyschopnosti členů aliance. Více peněz neznamená nutně více vojenských a strategických možností.

Nejzajímavější je to, že se analytik neomezuje pouze na technickou otázku problému. Young tvrdí, že NATO a země Západu se již nemají stavět pouze do technické role a starat se výlučně o taktiku a vojenskou výbavu. Západ podle něj poskytoval trochu vojenské techniky a posílal své instruktory pro výcvik východoevropských vojáků a důstojníků a čas od času prováděl vojenská cvičení, avšak přenechával strategické plánování spolu s velením a řízením vojenskému a politickému vedení zemí východní Evropy.

To nepřipraví východní Evropu na plnohodnotnou konfrontaci s Ruskem. Thomas Young se domnívá, že nadešel čas, aby Západ vzal strategické plánování ve východní Evropě do svých rukou.

Na tom autor nekončí a dále píše, že reforma vojenských institucí není technickým, ale v první řadě politickým úkolem. Young doporučuje Západu zpřísnit přístup k východním partnerům a vyžadovat od nich politické změny a přijetí „západních demokratických principů" obranné politiky na národní úrovni.

Východní Evropa si musí podle vojenského profesora osvojit západní metody vojenského plánování, cvičit své vojenské velitele v souladu se západními praktikami a především změnit systém logistiky a materiální podpory, který doposud stojí na sovětských zkušenostech. Východní Evropa dnes není z pohledu logistiky připravena přijat rozsáhlou vojenskou pomoc Západu v případě vypuknutí vojenského konfliktu.

Young často píše o vojenské logistice v různých zemích. Podle něj východní Evropa není připravena logisticky podpořit vojenské operace proti potenciálnímu nepříteli a nikdo neskrývá ten fakt, že tím nepřítelem je Rusko. Události na Krymu a na Donbasu jsou tomu podle Younga jasným důkazem. Reformy je nutné uskutečnit co možná nejrychleji, neboť, jak se domnívá Young, „Putin nedá Západu dalších 25 let", aby byly úspěšně dokončeny.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce