Superkavitační torpéda pod vodou dosahují rychlosti více než 300 kilometrů za hodinu díky hydroreaktivnímu motoru. Do výzbroje byla přijata v roce 1977. Původně měla jadernou bojovou hlavici o výkonu 150 kilotun, poté dostala bojovou hlavici s obyčejnou výbušnou látkou. Dnes je ve výzbroji Námořnictva Ruské federace. Čeká ho velká budoucnost.

V roce 1970 vytvořený Škval předběhl svoji dobu o desetiletí. Hlavní výhodou torpéda je neuvěřitelná rychlost: 100 metrů za sekundu. Má také řadu nedostatků, včetně vysoké hlučnosti, malého dosahu (do 10 kilometrů) a hloubku zásahu pouze do 30 metrů. Torpéda nemají samo naváděcí hlavice, souřadnice cíle jsou zadávány přímo před startem. V minulém století jaderná bojová hlavice kompenzovala všechny zmíněné nedostatky. Moderní nejaderná modifikace torpéda bude značně vylepšena vzhledem k novým cílům a úkolům. Zájem ve světě je obrovský, exportní varianta torpéda Škval-E stojí asi šest milionů dolarů za kus.

Vysoká cena takové zbraně je oprávněná. I obyčejná torpéda jsou hlavním a velmi efektivním prostředkem obrany a útoku námořnictva. Tato zbraň se vylepšovala více než sto let. Pokud první samohybné miny pracovaly se stlačeným vzduchem nebo měly plynové silové motory, tak současná torpéda jsou chytřejší a rychlejší a mohou být naváděna pomocí sonaru nebo elektromagnetických polí lodí a zasahují cíle na vzdálenost více než 50 kilometrů. Škval vyčnívá ze řady, protože je vytvořen „za hranicemi limitů" s použitím kosmických technologií.

Vznik takového torpéda ukázal absolutní zranitelnost skupin letadlových lodí amerického námořnictvo a ovlivnil rozvoj strategie a taktiky boje námořních sil.

Ve světě nemá obdoby

Torpéda často bojují s hydrologií, to znamená s kolísáním hustoty a teploty vody v různých hloubkách, které se mění elektromagnetickou vodivostí mořského prostředí. Škval vyvíjeli zástupci různých oblastí vědy. Odborníci provedli obrovské množství výzkumů. Dosažená stabilita a kontrolovatelnost torpéda ve složitém prostředí je skutečným průlomem v oblasti hydrodynamiky.

Tady jsme předběhli konkurenty minimálně o čtyři desetiletí. Dnes je taková zbraň sériově vyráběna pouze v Rusku.

Na téma superkavitačních torpéd pracují specialisté několika světových zemí. V roce 2004 zástupci německé společnosti Diehl BGT Defence oznámili vytvoření superkavitačního torpéda Barracuda, které je vybavené nejnovějším systémem samo navádění. Jeho rychlost je údajně natolik vysoká, že předhání vlastní zvukové vlny, které se šíří ve vodě. Objevení takového torpéda je velmi složité, ale ve skutečnosti Barracuda není dokončena do stavu realizovaného výrobku.

Spojené státy vyvíjí podobné torpédo od roku 1997, ale ani tam nejsou stále hotové vzorky. V roce 2000 se americký občan Edmond Pope snažil tajně v Rusku získat dokumentaci ke Škvalu.

Úspěšněji probíhá modernizace amerického torpéda velkého dosahu Mark 48, které je umisťované do ponorek. Torpéda samostatné hledají, ovládají a zasahují cíl v rychlosti až 55 uzlů a dosahu asi 40 kilometrů. Je snadné pochopit, že i to má daleko ke Škvalu.

Ruská superkavitační torpéda už 40 let nemají ve světě obdobu a jestli budeme věřit Borisi Obnosovovi, tak se vzdalují. I antitorpéda má mimochodem pouze ruské námořnictvo.

Je samozřejmé, že výzbroj loďstva není důležité jen pro něho. Námořní síla země je základem její bezpečnosti, ekonomického růstu, přítomnosti a vlivu ve světovém oceánu.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce