Sněmovna reprezentantů přijala návrh zákona o nových protiruských sankcích, tak oblíbených kongresem. Pro bylo 419 hlasů, proti — 3! Jejím příkladem se řídili členové senátu: 98 hlasů pro a 2 proti!

Myslím si, že pojem americké výjimečnosti obsahuje nepředstavitelné idiotství — nevyhnutelný následek toho, že od ostatního lidstva nás dělí dva ohromné oceány.

Se všemi našimi společnostmi typu Apple a Microsoft, všemi žijícími v USA počítačovými genii — cožpak si ani nepřipouštíme myšlenku, že možná naše výzvědné služby neplní své úkoly?

Možná nás úmyslně klamou, aby pod vymyšlenou záminkou pokračovaly ve své válce proti Rusku? A když už o tom mluvíme, možná Rusko nemá až tak velký zájem podrývat naši vychvalovanou demokracii, tím spíše pomocí amatérských hackerských programů?

Zvlášť ostře tyto otázky vyvstávají v souvislosti s přesvědčivým písemným projevem, uveřejněným organizací Veteráni rozvědky za zdravý rozum — skupinou orientovaných na reformy bývalých pracovníků rozvědky, kteří ostře zkritizovali smutně proslulý referát Brennana a Clappera ze 6. ledna 2017.

Samotný tento referát, nemluvě už o neskrývané lži a nekonečných únicích, stačí, aby bylo zahájeno vůči Jamesi Clapperovi ("Nesledujeme vlastní občany") a Johnu Brennanovi ("Bezpilotní letadla a mučení? My se tím nezabýváme") stejně pečlivé vyšetřování jako vůči Michaelu Flynnovi, Jaredu Kushnerovi, synovi Trumpa a dalším.

Co se stalo s Elizabeth Warrenovou, Barbarou Lee a dalšími kongresmany, kteří v minulosti ukazovali schopnost nezávislého myšlení? Četli vůbec tento referát? Může mi vůbec někdo ve Washingtonu vysvětlit toto absolutní přezírání veškerého zdravého rozumu?

Cožpak mají The Washington Post a New York Times tak velký vliv, že nikoho ani nenapadne obrátit se na jiné zdroje nebo myslet vlastní hlavou? A americké televizní kanály po nich zřejmě prostě opakují jako papoušci.

Přiznávám, že USA zažívají úpadek. Je to očividné: porovnejte zchátralé metro New Yorku a systémy podzemní dopravy v Moskvě a mnoha dalších městech, které jsou v dokonalém stavu.

Tyto sankce, které, doufám, Evropa odmítne a udělá si na ně svůj vlastní názor, jsou stejně hloupé jako předávání medailí generálům, neustále prohrávajícím války. Dosud mám před očima Davida Petraeuse, obklopeného nadšenými kongresmany, s 11-12 (?) řadami vyznamenání na hrudi, z nichž mnohá vypadala jako skautské oznaky, který nepokrytě lhal o otázkách zahraniční politiky.

Stejně jako obsah filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu se může kdykoliv stát skutečností, přičemž reakce nebude trvat dvě-tři hodiny jako ve filmu ze 60. let, ale pouhých 15 minut.

Jsme skutečně na hraně, jak řekl pan Putin v mém dokumentárním filmu. Svou imperiální arogancí, absolutní slepotou a výzvami k novému Vietnamu nebo Iráku si prostě říkáme o karmické kopnutí do zadku.

Nejlepší službu, jakou nám mohou poskytnout bohové, je zranění naší pýchy.

Mohu ještě dlouho mluvit na toto téma — jak vidíte, jsem skutečně rozzlobený. Jaký má smysl volat do otevřených oken, i když mám možnost vyzývat k tomu z televizní obrazovky?

Podívejte se na níže uvedený odkaz, přečtěte si otevřený dopis veteránů rozvědky a modlete se, aby další srpen (roku 1914) nevešel do dějin jako měsíc začátku války, o níž tak sní kongres, média a vojensko-průmyslový komplex.

Teprve teď naprosto jasně chápu, jak začala první světová válka. Mocenští představitelé nikdy nevěřili, že válka skutečně bude, a když začala, předpokládali, že vše skončí za pár týdnů. Co bylo dále, víte sami. Konec tohoto příběhu nebyl příliš šťastný.