Cílem sankcí, které se nacházejí na stupnici amerických hodnot mezi diplomacií a válkou, je rozdmýchávání nového ozbrojeného konfliktu na Blízkém východě. To je nejkratší cesta k americkému rozkvětu. Saúdská Arábie už nakupuje od USA nové zbraně v částce 110 USD. Když válka všechno odepíše, objeví se nové objednávky pro americký vojensko-průmyslový komplex.

Teherán připravil seznam 16 odvetných opatření. Ministr zahraničí Íránu prohlásil, že některé z nich se dotknou zdokonalování ozbrojených sil. A podotkl, že zavedením sankcí „byla porušena jaderná dohoda, a budeme na tuto situaci reagovat patřičně a úměrně".

Poradce íránského duchovního vůdce pro mezinárodní záležitosti Alí Akbar Velajatí novinářům dříve prohlásil, že Teherán „má mnoho způsobů odpovědět na akce USA", aniž by přitom porušil body Společného všeobsáhlého akčního plánu. Mimochodem, v březnu už zavedl Írán sankce proti 15 americkým společnostem v souvislosti s „podporou teroristické aktivity".

Podobným jemným orientálním narážkám ve Washingtonu zřejmě nerozumějí. V určité etapě bude Teherán muset se bránit vojenskými prostředky, jichž má dost.

Dvojí léčka

Nejnovější rating Global Firepower zařadil íránské ozbrojené síly na 21. místo ve světě, po sousedních Turecku (8. místo), Egyptu (10. místo), Izraeli (15. místo), ale zato před Austrálií (22. místo), Severní Koreou (32. místo) a Saúdskou Arábií (24. místo). Global Firepower potvrdil dost vysoký obranný potenciál Íránu.

Příručka The Military Balance 2017 Mezinárodního ústavu strategických studií v Londýně podotýká, že Írán má armádu s převážně zastaralou technikou, ale s dobře připraveným vojenským personálem. Přitom jsou klíčovým prvkem bezpečnosti země i nadále strategické jaderné zbraně. Podívejme se na čísla a fakta.

Obyvatelstvo Íránu činí asi 80 milionů lidí (přes 70% jsou obyvatelé měst). Země má obrovské branné rezervy, desítky milionů občanů jsou schopny vojenské služby. Bezprostředně v ozbrojených silách je přes 530 tisíc lidí, a 400 tisíc v záloze. Nejpočetnější jsou pozemní vojska (350 tisíc vojáků), které mají 1616 tanků (včetně 480 tanků T-72 ruské výroby), a 320 samohybných a 2000 vlečných děl. Pokud jde o strukturu je to 8 tankových, 14 mechanizovaných, 12 pěších brigád a jedna brigáda vzdušných výsadkových vojsk.

Vojensko-námořní síly tvoří 398 válečných a pomocných lodí (čtvrté nejpočetnější loďstvo ve světě) včetně 5 fregat, 33 ponorek a 230 hlídkových lodí a člunů. Do roku 2013 vytvořil Írán vojensko-námořní skupinu, která předstihuje síly členských zemí Rady pro spolupráci arabských států Perského zálivu.

Íránské vojenské letectvo má ve výzbroji 477 letadel a vrtulníků. A dokonce když nemluvíme nic o raketovém programu, můžeme poznamenat, že ve vojenském ohledu je Írán tvrdý oříšek. A Saúdská Arábie, která zastupuje v regionu americké zájmy, může s Íránem konkurovat jen v koalici se sousedními zeměmi.

Důležitou zvláštností íránských ozbrojených sil je rozdělení skoro všech druhů vojsk na dvě paralelní struktury s vlastním velením. Na jedné straně jsou to „světské síly" pozemních vojsk, vojenského letectva a námořnictva. Na straně druhé — Íránské revoluční gardy, které také disponují vlastními pozemními vojsky, VLS a vojenským námořnictvem. Jeden podstatný rozdíl: do složení Íránských revolučních gard patří také raketová vojska (několik svazků užívajících raketové komplexy různých typů).

Paralelní vojenské struktury mají společné cíle a úzce spolupracují v operativním prostoru. Dublování zvyšuje pravděpodobně bojovou stabilitu ozbrojených sil a rozvíjí zdravé soupeření. Pro nepřítele může být tato „dvojí léčka" nepředvídatelnou.

Geopolitická setrvačnost

Sankční seznam, na němž se ocitly současně tři naprosto různé země, svědčí o primitivním přístupu Washingtonu ke složitým jevům, o „zvláště cynické unifikaci". Ve Spojených státech samozřejmě ne všichni ztratili rozum. Je pochopení toho, že karikaturní představa o demokratickém Íránu jako o předvoji světového terorismu „není prostě mylná, ale mimořádně nebezpečná". Kongres, který zvítězil nad zdravým rozumem, však už pocítil vůni peněz, a zamířil k dalšímu destruktivnímu vojenskému dobrodružství na Blízkém východě. Napůl pobitý „v místních bojích" tým prezidenta Trampa nemůže této geopolitické bakchanálii zabránit.

Přitom je důležité brát v úvahu nejen momentální ekonomické výhody USA. Historický kontext je takový, že nevraživost Ameriky vůči Íránu pochází z dob Islámské revoluce r. 1979 a zajetí pracovníků amerického velvyslanectví. A ta revoluce se konala 25 let po spiknutí CIA a britské zpravodajské služby M16, které se rozhodly svrhnout demokraticky zvolenou vládu této země a nastolit režim policejního státu pod vládou šacha s cílem zachování anglicko-americké kontroly nad íránským ropným průmyslem (pro informaci: HDP těžícího ropu Íránu v roce 2016 přesáhl 412 miliard USD). Američany trápí dávná křivda.

Novější příčinou nevraživosti USA je podpora Íránem dvou vojenských nepřátel Izraele — organizací HAMAS a Hizballáh (které se v Rusku nepokládají za teroristické). Navíc bere Tel Aviv íránský jaderný program jako strategickou hrozbu, a už nejednou navrhl Washingtonu bombardování íránských jaderných objektů. Saúdská Arábie k tomu dodává další zlověstné nuance.

A přece jsou pokusy urovnat složité konflikty jednoduchými prostředky zřejmě mylné. Autoritativní americký časopis The American Conservative připomíná: „Spojené státy a jejich spojenci nejednou uvalovaly na Severní Koreu stále tvrdší sankce, aby ji donutily ke zřeknutí se jaderných zbraní a vývoje balistických raket. Pravidelné jaderné zkoušky a nedávné starty mezikontinentálních balistických raket v KLDR však svědčí o úplném neúspěchu sankčního přístupu". Ještě příznačnější jsou neúspěšné vojenské operace Američanů a jejich spojenců.

Kovbojské způsoby USA snad narazily v Íránu na nepřekonatelnou překážku.