Český politik na sociální síti prozradil, co podle jeho názoru spadá po českou verzi tzv. cancel culture a následně vysvětlil, jak to myslel.

„Česká verze „cancel culture“ se jmenuje „vyrovnání s minulostí“. Princip je stejný,“ napsal politik.

Ne všichni ale s jeho názorem tak úplně souhlasili. Například český novinář komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk uvedl, že je to právě naopak.

„Právě naopak. Vyrovnávání s minulostí je snaha nenechávat volné pole působnosti těm, co by chtěli část minulosti vytěsnit,“ myslí si.

V komentářích pak Zahradil podotkl, že „celé to soudobé flagelantství vyrůstá z komplexu méněcennosti, z upocené snahy nebýt „Čecháček“, dokázat si, že jsem něco víc než ten zemanovský plebs“.

Dalším uživatelům se europoslanec snažil vysvětlit, o čem vlastně tzv. cancel culture podle něj je.

„Cancel culture je o vyrábění historické viny západní civilizace za její úspěšný rozvoj a hanění symbolů, s tím spojených. Česká cancel culture je o hledání historické viny českého národa za (kolaps RU, odsun Němců, nástup komunismu atd.) a hanění symbolů, s tím spojených. Potud ta paralela sedí,“ dodal Zahradil.

Svým příspěvkem tak politik vyvolal vášnivou debatu na sociální síti.

Co je to cancel culture?

Cancel culture je takzvaná kultura rušení. Tento pojem v poslední době hojně diskutován na sítích. Často také stojí za intenzivní a v mnoha případech nepřehlednou veřejnou debatou.

Daný termín si sice můžeme vykládat různě, ale původně jde o hromadnou ostrakizaci (tj. vyloučení) či rovnou zrušení jedince na sociálních sítích. Důvodem je to, že má jiné názory než ti, kteří ho chtějí nechat zrušit.

V širším slova smyslu je pak tzv. cancel culture o veřejném zostuzení a zatracení. Můžeme si to představit třeba na jednoduchém příkladu: „Pokud určitý člověk, spisovatel, zpěvák nebo jiná veřejná osobnost podporuje nebo řekne něco, co společnost považuje za urážlivé, ať už se jedná o rasismus, xenofobii, nebo politický názor, společnost ho za to pak odsoudí, vlastně doslova „zruší“. Může potom dojít třeba na bojkot, mazání uměleckých děl nebo třeba na online shaming – odsuzování někoho nebo něčeho na internetu.“

Tento fenomén ale není nic nového, jen se s vývojem technologií mění způsoby a rozsah, jakým se společnost daných věcí zbavuje. Zároveň se mění i témata, která cancel culture podléhají. K nim nyní patří třeba rasismus nebo otázky spojené s LGBT komunitou.