Výbuch si Ibragim nepamatuje. Vědomí se vrátilo, kdy ležel na asfaltu. Z ruky krvácel, nohy ho neposlouchaly, v uších mu zvonilo. „Bolest jsem necítil. Myslím, si, že to byla obranná reakce organismu. Kdyby se cit vrátil, zemřel bych. V sobě jsem měl 40 střepů, nohy jsem měl zlomené v sedmi místech.“

Při výbuchu zemřelo osm lidí, kteří stáli ve frontě na koncert souboru Vajnach. 57 lidí bylo zraněno. Když Ibragima vezla sanitka, řekli mu „hlavně neusínej“. 16letý Ibragim byl 21 dnů v kómatu, další tři měsíce byl na jednotce intenzivní péče. Lékaři nedokázali zachránit pravou nohu.

Snil o kariéře choreografa, chtěl tančit v souboru. Tragédie rozdělila život na „před“ a „po“. Sam muž dnes říká: „Když jsi něco ztratil? Když to nelze spravit a nijak nedokážeš ovlivnit situaci. Musíš to prostě přijmout. A hotovo.“

Teď 27letý Ibragim pracuje jako protézista. Jeho pracovní povinností je pomoc pacientům ve výběry protézy, učení chůze s ní a psychologická pomoc. Ibragim sám nosí moderní protézu, řídí auto a cvičí kybatletiku. Vede blog a pomáhá těm, kdo potřebuje protézu.