Pro ruské vzdušné síly je v plánu postavit druhé letadlo A-100 Premiér. To se zapojí do programu testování těchto „létajících radarů“, který je plánován až do roku 2024, přičemž od roku 2019 se ho účastní první letadlo této třídy.

Sázka na „létající radary“ existovala vždy

Magazín The Military Watch uvedl, že v rusko-americkém „závodu“ v leteckých zbraních má každá strana vlastní přednosti. Je-li Rusko silnější, například, v manévrovatelnosti letadel, pak Amerika má absolutní náskok v AEW&C (systémech dálkového radiolokačního objevení a ovládání, jejichž použití je zřejmě účelné, pozn. red.). Právě do této třídy patří A-100, a právě proto má zpráva o druhém letounu A-100 Premiér velký význam pro ruský vojenský průmysl.

Toto zaostávání se dá snadno vysvětlit. Historicky je tomu tak, že vojenské aktivity USA byly a zůstaly mnohem širší než SSSR a pak Ruska.

První létající „radary“ se objevily v letech 1950-1960. Jejich úkolem byl od začátku dálkový radiolokační dozor: objevení nepřátelských letadel na velké vzdálenosti od vlastního území. Když byly cíle objeveny předem, bylo možné vůči nim vyslat vlastní stíhačky a zorganizovat obranu. Pak byly vyvinuty palubní letouny dálkového dozoru, což značně rozšířilo prostor obrany letadlových lodí, protože to umožnilo „vidět“ nejen letadla nepřítele, ale také jeho lodě. V sedmdesátých a osmdesátých letech se vyvíjela radiolokační technika a „létající radary“ začaly vidět i pozemní cíle.

V roce 1975 vykonal v USA první let snad nejznámější letoun třídy Boeing E-2 Sentry, známý jako AWACS, který má dnes ve výzbroji několik zemí. V reakci na zaoceánský AWACS byl v SSSR vyvinut na základě transportního letounu Il-76 stroj A-50. Tyto stroje již dokázaly nejen objevit cíl na zemi a ve vzduchu, ale staly se svéráznými létajícími velitelskými stanovišti, která mohla řídit jiná letadla a útočné síly.

Rusko inspirovala Indie

Za svůj zrod vděčí nový letoun dálkového dozoru a ovládání A-100 Premiér projektu modifikace A-50 pro Indii s moderními izraelskými radary. Letadla A-50EI byly dodány Indii na rozhraní let 1990-2000 a vznikl zákonitý návrh ohledně vývoje stejně moderního stroje s ruským zařízením pro ruské letecké a kosmické síly a pro vývoz do Číny.

Na začátku nového století bylo zahájeno projektování radiolokačního létajícího systému skládajícího se z nového transportního letadla Il-76MD-90A (jde o maximálně moderní modifikaci Il-76, kterou začal znovu vyrábět letecký průmysl) a moderního radiolokačního systému se třemi velkými radary s fázovanou mřížkou.

Dlouhá doba vývoje perspektivního systému A-100 se dá vysvětlit rychlým rozvojem radiolokační techniky a komunikačních prostředků, ke kterému došlo kolem roku 2000 a dál, a rovněž tím, že základní model Il-76MD-90A nebyl hotov. Vývoj nového transportního letounu se časově shodoval se změnami ve struktuře ruského leteckého průmyslu, takže výroba nového Il-76 probíhala prakticky od nuly, což bylo dost obtížné.

Civilní letadlo jako základ

Mimochodem, proč se AEW&C pro vojenské účely vyrábí na základě civilních letounů? Jde o to, že ty mají velkou nosnost a délku letu. Jsou úspornější co se týče provozu a mají dost velký volný prostor jak pro zařízení, tak pro pracovní místa operátorů. Toto létající informační středisko bude v případě rozpoutání bojových akcí stejným obranným prostředkem jako každé jiné velitelské stanoviště. Takže likvidace letadla AEW&C je vždy jedním z nejdůležitějších a nejsložitějších úkolů leteckých operací.

V roce 2014 byl jeden z prvních letounů Il-76MD-90A dopraven do továrny za účelem instalace radiolokačního a dalšího příslušného zařízení a v roce 2019 byly zahájeny testy prvního nového „létajícího radaru“ A-100 Premiér.

Vše vidící radar ve spojení se Su-57

Co dokáže nový ruský letoun dálkového dozoru a řízení? Jeho základní část tvoří dva radary s kruhovým rozhledem umístěné v proudnicovém krytu (zvaném „talíř“), jež mají fázovanou mřížku s digitálním zpracováním signálu. Tento komplex poskytuje plný kruhový rozhled za 5 sekund.

Má se za to, že když se nový radar nachází ve velké výšce, dokáže vidět pozemní, vodní a letecké cíle, včetně raket s plochou dráhou letu v malé výšce, na vzdálenosti do 400 km. Letadlo je rovněž vybaveno výkonným komunikačním systémem, který zajistí jak spojení s jinými letadly, tak v budoucnu i ovládání dronů. A-100 dokáže fungovat spolu s každým více méně moderním letounem, avšak nejúčinnější bude samozřejmě spolu s letouny páté generace (v Rusku je to Su-57) a s nejmodernějšími bezpilotními stroji, například s S-70 Ochotnik.

Navigační systém letadla A-100 byl rovněž zdokonalen a zajistí činnost takzvané „skleněné kabiny“ pilotů: na obrazovkách uvidí dokonce objekty, jež se nenacházejí v prostoru jejich přímé viditelnosti.

Toto letecké velitelské stanoviště je samozřejmě mnohem mobilnější než kterékoliv pozemní, nevyžaduje rozmístění a přípravy: přiletělo, rozhlédlo se a funguje!

„Oči“ pro civilisty a vojáky

To je odpověď na otázku, proč letouny AEW&C potřebují  také země, jež nemají expanzionistické záměry, dokonce, i když mají aktuální pozemní radary.

V každém potenciálním konfliktu je potřeba maximálně pohotový a úplný informační obraz, a právě na to se specializuje „létající radar“. Bylo by dobré, kdyby všechny operace ozbrojených sil anebo sil pro zvláštní operace doprovázelo takové letadlo. Dokonce v době míru umožní jeho kapacity sledovat eventuální válečnou hrozbu v pohraničních oblastech.

Moderní „létající radar“ A-100 má být podle svých kapacit přinejmenším na úrovni těch nejlepších světových modelů. Nyní je tedy klíčové implementovat program sériové výroby „premiérů“ pro ruské letectvo a jako náhradu A-50. Rusko dnes vlastní asi desítku AEW&C tohoto modelu. Pro srovnání uveďme, že amerických Boeingů E-3 Sentry je ve světě přes 50. Situace tedy vyžaduje změnu.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.