Fičák, ze kterého se nemohou sluníčkáři a kavárníci vzpamatovat. Jde o volbu do Rady České televize. A je jasné proč. Před pár dny nová radní České televize Hana Lipovská chtěla sebrat řediteli ČT Petru Dvořákovi odměnu. Kvůli špatnému hospodaření České televize a poklesu její sledovanosti. Dvořák nakonec dostane „pouze“ 1,6 milionu korun. A teď přišla na řadu reakce.

Hra Nastav zákon podle sebe

Myslíte si, že liberální ochránci veřejnoprávních médií zpytovali svědomí? Dali radní Lipovské za pravdu? V žádném případě. Panika nabírá na síle. Prý se situace v Česku začíná otáčet směrem k Polsku a Maďarsku. Tam mají být veřejnoprávní média držena pod krkem státu. A u nás politici média veřejné služby chtějí držet kolem ramen.

Senátor a člen mediální komise horní komory David Smoljak zvolený za STAN plánuje připravit novelu zákona, která by změnila volbu mediálních radních. Prý by se měla odpolitizovat. A jak? Že se do volby radních strčí ještě Senát.

„Začneme intenzivně připravovat novelu zákona o ČT a ČRo, který by média veřejné služby vymanil z politického sevření mocenské většiny,“ říká s tím, že čistě jen zapojení Senátu do volby mediálních radních je pouze jedna z možností.

„Nebo se opřít o ještě stabilnější trojnožku (např. Senát, sněmovna, divácká rada) anebo celý proces odpolitizovat úplně a zvolit tzv. německý model, kdy své zástupce posílají do rad přímo občanské, společenské a profesní instituce,“ vypočítává Smoljak.

Věříte na náhodu? Zvláštní shodou okolností stejné doporučení zaznělo z Evropského centra pro svobodu tisku a médií. „Do systému nominací členů mediálních rad by měl být přibrán také Senát, aby se zvýšila politická základna pro tyto nominace. Přineslo by to větší různorodost,“ říká Lutz Kinkel, výkonný ředitel Evropského centra pro svobodu tisku a médií.

Pan Kinkel se také nechal slyšet, že v českých médiích není situace taková jako v těch maďarských. „Ale i v Česku vidíme znepokojivý vývoj, jako je oligarchizace soukromých médií, pokus ‚dostat pod kontrolu‘ veřejnoprávní média a nestydaté urážení novinářů politiky,“ dodal.

A teď je už jasné, odkud vítr vane. Někteří čeští politici se tak bojí, že by česká média veřejné služby mohla být objektivní a sloužit všem občanům, ne jen úzké politické skupině, že jsou připraveni přepsat stávající zákon. A neváhají do boje o svou moc nad hlavními českými sdělovacími prostředky zapojit evropské instituce.

To ukazuje, že zvolení nových členů do Rady České televize byl krok správný a užitečný pro českou společnost.

A ještě kratší poznámka k údajně totalitní situaci v Maďarsku. Před dvěma týdny maďarský parlament schválil ukončení mimořádných pravomocí vlády. Navrhl to sám premiér Viktor Orbán. Ta obávaná Orbánova diktatura za nezájmu vystrašených sluníčkářů a jejich médií skončila. Aniž by začala. To je pro ně příznačné. Pomluvy a skrývání nepohodlné pravdy.

Demo demokracie

Na šarvátku okolo médií veřejné služby se Sputnik zeptal člena poslaneckého klubu SPD a místopředsedy sněmovního výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Jiřího Kohoutka.

„Jestliže chce Senát, to znamená evidentně politická instituce, sám sebe zapojit do volby radních veřejnoprávních médií, určitě nejde o odpolitizování této volby. Naopak. Senát, s jeho minimální legitimitou a minimální podporou ve veřejnosti – ve srovnání s Poslaneckou sněmovnou – se spíše snaží reagovat na výsledek poslední doplňující volby do Rady České televize, který byl zjevně v rozporu s vůlí a představami senátní většiny okolo klubů ODS, TOP 09, STAN. KDU-ČSL, Pirátů a různých tzv. ‚nezávislých' senátorů. Bylo to patrné i ze štvanice, kterou někteří senátoři, např. pan Hilšer, rozpoutali ještě před samotnou volbou například proti Haně Lipovské, když ji dokonce vyzývali ke vzdání se kandidatury. Jde o naprosto nedemokratické projevy a praktiky,“ domnívá se pan Kohoutek.

„Senát tedy nyní chce způsob volby členů mediálních rad nepřijatelným způsobem změnit, když do něj chce zapojit sebe sama plus blíže nedefinovanou tzv. diváckou radu. Senátor Smoljak dokonce v této souvislosti zmiňoval i možnost přechodu na tzv. německý model, kdy své zástupce posílají do těchto rad přímo a rovnou nejrůznější občanské, společenské a profesní instituce – bez jakéhokoli mandátu od občanů voličů. To je nepřijatelné – jediný představitelný model je ten současný, kdy příslušné rady volí Poslanecká sněmovna, protože to je instituce, která má jasný mandát vzešlý z voleb tzv. prvního řádu s vysokou účastí – a odráží tak nejlépe rozložení politických názorů a preferencí v české veřejnosti,“ říká známý politik.

Další argument je, aby Česko neskončilo jako Polsko nebo Maďarsko, kde je prý svoboda médií omezována. Není to jen sluníčkářské strašení?

„Ano, je, navíc za používání veřejně šířených nepravd. V Polsku ani v Maďarsku není svoboda médií nikterak omezována, tamní mediální trh je plně liberalizován a počet nezávislých resp. vyloženě opozičně laděných médií všech typů tam vysoce převažuje počet médií nakloněný momentálním vládám či nejsilnějším vládním stranám. A otázka svobody médií navíc nijak přímo a bezezbytku nesouvisí s legislativní podobou voleb do rad veřejnoprávních médií, jde o dvě rozdílné kategorie, mezi kterými není příčinná souvislost,“ míní pan Kohoutek.

Zasahování do vnitřních záležitostí ČR

Není přes čáru, že nám evropská organizace mluví do našich záležitostí?

„Na to už jsme bohužel od nejrůznějších zahraničních nevládních či neziskových organizací zvyklí. Totéž – s mnohem vyšší intenzitou – provádí vůči České republice a dalším zemím střední Evropy (zejména z tzv. Visegrádské čtyřky) i některé orgány Evropské unie. Je to nemístné zasahování do vnitřních záležitostí České republiky, které je v rozporu s dobrými mravy, zásadami diplomacie, ale dokonce i v rozporu se základními smlouvami Evropské unie, protože oblast médií, včetně těch veřejnoprávních, i příslušné legislativy je zcela v gesci jednotlivých národních členských států a nepodléhá žádnému dozoru či dohledu institucí EU,“ říká poslanec.

A teď zásadní otázka. Jsou média v Česku svobodná?

„Asi jak která, nelze odpovědět paušálně, bez podrobné znalosti vnitřního prostředí a fungování jednotlivých médií. Ale zcela jistě existuje v České republice – bohudík – zatím ještě docela svobodné mediální prostředí, kde lze poměrně jednoduše zakládat nové mediální tituly a publikovat nejrůznější názory. Samozřejmě omezujícím faktorem jsou finance, zejména, co se týče oblasti televizního vysílání či tištěných médií. Na druhé straně, drtivý nástup internetu a sociálních sítí umožňuje prakticky bez větších nákladů publikovat téměř komukoli cokoliv. Ovšem, jak vidíme i na příkladu kolegyně Karly Maříkové, s riziky v podobě cenzury či dokonce trestního stíhání. Takže s onou ‚mediální' svobodou je to nejednoznačné a dost relativní,“ říká poslanec za SPD Jiří Kohoutek.

Co si to Xaver Veselý a Lipovská dovolili, dostat se do Rady ČT

Názor na celou situaci Sputniku sdělil také Bohumil Ježek, zastupitel Ústeckého kraje za SPD a SPO.

„Myslím, že snaha Senátu je vlastně snahou opozice zabránit podobným věcem, jako bylo zvolení pana Xavera Veselého a paní Lipovské do Rady ČT. Tito lidé totiž nezapadají do opozičních představ, jelikož se opravdu hodlají důsledně věnovat kontrole tohoto veřejnoprávního média. Jelikož má opozice v Senátu výrazně lepší postavení než ve sněmovně, je tato snaha zcela evidentní a nic na tom nemění ani sebevíc ušlechtilé důvody, kterými se tyto motivy zakrývají. Tvrdit, že jde o odpolitizování volby, je opravdu úsměvné. Nebo si snad někdo myslí, že například člen rady pan Zdeněk Šarapatka je apolitický a nestranný radní?“ míní politik.

Nemohli jsme se nezeptat na situaci s médii v České republice.

„V Česku jsou média doposud poměrně svobodná, i když lze vypozorovat stále silnější tlaky na jejich ovlivňování směrem k preferovaným důrazům (multikulturalismus, inkluze, podpora EU apod.). To platí zejména v případě ČT, kde zcela evidentně převládá liberální pohled na svět na úkor toho konzervativnějšího nebo vlastenecky orientovaného. To nemusí v případě ČT souviset přímo s cíleným nátlakem na stávající pracovníky, ale se snahou zaměstnávat jen takové novináře, kteří splňují liberální nebo prounijní pohledy, prosazované vedoucími činiteli tohoto média. V případě médií elektronických či tištěných pak může hrát roli i určitá autocenzura redaktorů, kteří podvědomě píší tak, jak předpokládají, že by si přál vlastník,“ soudí politik.

„Mnozí novináři jsou i konfrontováni se skutečností, kdy jsou mnohá alternativní média nálepkována jako dezinformační často jen proto, že nepreferují oficiální pohledy či důrazy. Mnozí proto mohou psát tak, aby se nedostávali mimo mainstream, což jim může brát určitou míru tvůrčí svobody,“ říká zastupitel Ústeckého kraje Bohumil Ježek.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.