Informační agentura Bloomberg píše, že německá politická elita projevila národní hrdost, protože jenom tak se dají interpretovat zprávy o tom, že německá vláda připravuje dokument obsahující sankce proti USA, jež mají být schváleny v případě, že Washington zavede „pekelné sankce“ proti účastníkům výstavby Nord Stream 2.

Agentura tvrdí: „Německo chystá odvetnou ránu proti USA v případě, že prezident Donald Trump splní svoji hrozbu ohledně likvidace plynovodu Nord Stream 2 s pomocí dalších sankcí. Dva informovaní němečtí úředníci sdělili, že vláda Angely Merkelové zvažuje variantu vyvinutí nátlaku za účelem schválení zkoordinovaných akcí na úrovni Evropské unie. Podle dokumentů německého ministerstva ekonomiky, které proanalyzovala agentura Bloomberg News, mohou nové americké sankce zasáhnout mnohem větší (než dříve) počet německých a evropských společností a dokonce stáních agentur.“

Příspěvek amerických novinářů potřebuje několik upřesnění. Za prvé, verze novely zákona o nových sankcích proti Nord Stream 2, kterou dnes projednává americký parlament, neobsahuje sankce proti státním strukturám EU, proti nákupčím ruského plynu anebo věřitelům projektu. Kritici německého stanoviska by mohli poukázat na tento aspekt jako na důkaz toho, že novináři z Bloombergu hovořili s protiamericky založenými německými politiky, nebo dospět k závěru, že ve vládě Merkelové zasedají paranoidní lidé, kteří velmi negativně hodnotí USA a nečtou příslušné novely zákonů o sankcích.

Takové argumenty nelze považovat za adekvátní dnešní politické realitě minimálně proto, že naši američtí partneři již mnohokrát předvedli svoji schopnost zavádět nejšílenější opatření doslova během pěti minut, což znamená, že je lépe se na tyto kroky připravit předem. Co se týče paranoiků, můžeme nabídnout trochu konspirologickou, ale také dost reálnou verzi, že německé zdroje agentury Bloomberg mohly záměrně prozradit informaci o německých protiopatřeních prostě proto, aby senátory a kongresmany nenapadlo zpřísnit sankce přímo před hlasováním.

Je třeba rovněž uvést, že německá strana zveřejnila již dva různé postoje ohledně odvetných aktivit vůči USA. Mluvčí ministerstva ekonomiky například sdělila agentuře Bloomberg, že neví nic o podobných opatřeních, ale na druhou stranu se ve Spolkovém sněmu konalo 17. června neveřejné zasedání profilového výboru, na němž byla projednána právě otázka sankcí proti Nord Stream 2, a jak uvádějí americká média, předseda výboru učinil po tomto zasedání prohlášení, že německá vláda má poskytnout dobře zváženou kolektivní odpověď na akce USA, které výbor považuje za porušení mezinárodního práva.

Zajímavá je i ta skutečnost, že jak v postoji poslanců, tak v reakci vysokých (ale nejmenovaných) úředních osob, na které se odvolává Bloomberg, existuje jeden neobvyklý aspekt: eventuální protiamerická opatření mají být přijata nejen a ani ne tak v Německu, jako v celé EU, což bude dost komplikovaný, ale uchvacující proces s dalekosáhlými následky, když se ho podaří dovést do logického konce.

Jde o to, že Německo má od 16. června dočasný status „prezidenta“ Evropské rady. Tento status poskytuje podstatné výhody zemi, která chce prosadit v celoevropském politickém dění něco nového. Navíc samotná Angela Merkelová se dnes dostala do situace, v níž bude každý projev slabosti vůči Washingtonu vnímán dost bolestivě z hlediska vnitřní politiky: Donald Trump tou nejveřejnější formou vyjádřil požadavek zaplacení jednoho bilionu dolarů jako části údajného německého dluhu za ochranu, kterou poskytuje Německu USA. Přidáme-li k tomuto nezastřenému vydírání (v situaci s koronavirem a doprovázející krizí chybí EU už jenom americký prezident s jeho vyhrůžkami) Trumpovo tarifové vydírání a skutečnost, že Bílý dům aktivně čelí pokusům EU donutit americké internetové společnosti jako Amazon a Google, aby přece jen platily daně z příjmů v EU, vypadá to tak, že podmínky pro velký a zásadní konflikt mezi Washingtonem a Bruselem již existují a může to každou chvíli „vybuchnout.“


Němečtí politici se ještě nenaučili mluvit s USA se stejnou tvrdostí, s jakou vyjadřuje svůj postoj francouzský prezident Macron, který je autorem a zastáncem koncepce vojenské nezávislosti Evropy na USA a změny EU v samostatný pól světové geopolitiky v době multipolárního světa. Berlín se již ale naučil nacházet zajímavé záminky pro rozšíření své nezávislosti a odpor americkému nátlaku. Například, jako odůvodnění nutnosti dovozu ruského plynu jsou používány argumenty související s potřebami „zelené ekonomiky“, přičemž větší ekologičnost zemního plynu oproti uhlí je vědecký fakt, který se nedá popřít. Také se objevila zajímavá argumentace k odůvodnění politické a dokonce ekonomické nezávislosti na USA.

Britský list The Guardian

píše s odkazem na čerstvé interview německé kancléřky: „Angela Merkelová varovala, že ostatní svět již nemůže brát jako samozřejmost snahu USA být světovým lídrem a má příslušným způsobem pozměnit své priority“.

Vypadá to moc pěkně a svým způsobem ironicky: nepodřízení se americkým přáním není vysvětlováno přáním svobody, ale tím, že USA byly kdysi dobrým hegemonem, ale dnes údajně tuto úlohu ani nechtějí hrát, což znamená, že toto břímě musí nést někdo jiný. Bude zajímavé podívat se na odpověď oficiální americké propagandy.

Konečný význam však nemají záminky a odůvodnění, ale reálné skutky a reálné krychlové metry plynu, které mají všechny šance se nakonec dostat pomocí Nord Stream 2 do Německa.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.