„Když nás oslovila ruská ambasáda, zda bychom jim nepomohli s přípravou akce pro naše veterány ve Středočeském kraji, hned jsme věděli, že do toho jdeme,“ uvedla na začátku autorka.

Připomněla, že uběhlo 75 let od konce 2. světové války a kvůli koronavirové krizi veteránům nikdo veřejně nepoděkoval.

„Až když se nám to rozleželo v hlavě, na krátkou chvíli nás napadlo, zda nás nenařknou z toho, že jsme pátá kolona, Putinovy agenti, ruští švábi a kdoví kdo ještě, ale víte co? Nakonec nám to bylo jedno,“ konstatovala Vachatová.

Zdůraznila, že válku vyhrál Sovětský svaz za pomoci spojeneckých vojsk.

„Kdo jiný by tedy měl udělovat pamětní medaile než oni? Dávají je jednou za pět let. Dost možná velké množství z těch hrdinů, co jsou nyní naživu, je dostanou naposledy. A tak jsme do toho šli,“ podotkla.

Podle jejích slov, byla to mravenčí práce, protože nešlo jen o přípravu akce, ale především o dohledání adres, kontaktů a zjištění, zda jsou veteráni ve stavu poděkování přijmout.

„Nakonec se povedlo, za spolupráce Sdružení péče o veterány Otty Černého, Jany Markové, paní Aleny Meszárošové a dalších. Jsme rádi, že jsme měli možnost podívat se veteránům do očí a osobně poděkovat. Dnes to, bohužel, vypadá, jako by to vyžadovalo nějakou zvláštní odvahu. Odvaha je však to, co prokázali tito lidé před více než 75 lety. Děkujeme!“ uzavřela Vachatová.

Jak ukazuje reakce sledujících, čin, který popsala Vachatová, si zasloužil podporu.

„Je fajn, že jste to přijali. Smutné, že se na tyhle lidi zapomíná,“ poznamenal Milan Klapka.

„Velmi záslužná akce. Za to, co ti lidé dokázali, zasluhuje naši největší úctu,“ napsal Jiří Orlich.

Většina kritiků by dnes nevzala flintu do ruky... dnes je ‚v módě‘ pokreslit sochy, rabovat obchody a mít 128 pohlaví (tím se ale válka vyhrát nedá),“ vyslovil se Martin Pavlík.