Je velmi pravděpodobné, že Rusko bude mít prostředky k boji proti nadzvukovým zbraním již v té době, kdy se objeví v jiných zemích, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin v interview pro televizní kanál Rossija 1. O jaké typy bojových systémů jde? Zkusme analyzovat možné varianty.

Hypersonické rakety: je těžké je odhalit, ještě těžší je sestřelit

Nejdříve si řekneme, s čím konkrétně budou muset bojovat perspektivní protiletadlové a protiraketové systémy.

Myslím, že hypersonické útočné prostředky k útoku je třeba rozdělit do dvou hlavních tříd:

• Hypersonické řízené střely létající v atmosféře ve výškách od několika desítek metrů do 40 km


• Hypersonické bojové hlavice a rakety létající v horních vrstvách atmosféry

Hypersonickými rychlostmi samozřejmě budeme mít na mysli rychlosti pětkrát i vícekrát vyšší než rychlost zvuku.

K prvním patří například hypersonické rakety protilodní nebo zasahující pozemní cíle. Pro pozemní systém protivzdušné obrany bude takový cíl extrémně obtížné zničit - nízká výška letu a vysoká rychlost v kombinaci s nízkou radiolokační viditelností znamená pozdější detekci a potíže se zachycením cíle obrannými radary. Ale on bude muset být ještě i zasažen!

Druhým typem jsou buď balistické rakety nebo řízené bojové bloky balistických raket, které létají podél atmosférické hranice. Budou detekovány výstražnými systémy raketových útoků, ale také mnohem později než obyčejné klasické rakety. Důvod je ten, že obyčejné balistické rakety v horní části trajektorie dosahují výšek 100 a více kilometrů a objevují se nad rádiovým horizontem mnohem dříve než hypersonické kluzáky pohybující se v nižší výšce. Jednoduše řečeno, obyčejné rakety jsou vidět z dálky. Kromě toho je rychlost letu hypersonických raket ve vysokých výškách podstatně vyšší než u protějšků s nízkou výškou - 10 až 15 rychlostí zvuku i více. Navíc mohou tyto rakety manévrovat, což vede k nutnosti neustále vypočítávat jejich trajektorii a znovu definovat předpokládané místo zachycení raketami obranného systému.

Zranitelných objektů je mnoho, ale existuje ochrana

Co budeme chránit? Nejdůležitější objekty: velitelská centra, válečné lodě, vojenské základny, odpalovací systémy strategických jaderných sil.

Proto musí být protiletadlové systémy mobilní, tj. ve způsobech umístění blízké moderním protiletadlovým systémům typu S-400. Očekává se, že k těmto obranným komplexům budou patřit radiolokační prostředky, velitelské a výpočetní středisko a bojové systémy - odpalovače raket nebo jiné prostředky k ničení útočných raket.

Quicker than a ray of light

O jaké „jiné prostředky“ jde? Pokud se podíváme do budoucnosti a trochu zapojíme fantazii, ukáže se, že prostředkem okamžitého působení na cíl je paprsek světla. Rychlost světla je asi 300 tisíc metrů za sekundu, nic rychlejšího zatím nikdo „nevymyslel“. To znamená, že ideálním systémem k zásahu cíle, který již byl detekován a je doprovázen radary naší obrany, bude laser. Práce na vývoji antiraketových laserů byly samozřejmě prováděny jak v SSSR, tak v USA od šedesátých let, o čemž jsme již psali. Kromě toho se o lasery vážně zajímali režiséři, v jejichž filmech ničily úplně všechno. Je pravda, že tyto filmy byly fantastického žánru.

Laser má jednu problematickou vlastnost - k likvidaci moderní rakety na vzdálenost desítek kilometrů je zapotřebí obrovská energie. Zejména s ohledem na skutečnost, že laserový paprsek se rozptyluje v atmosféře a na cíl je třeba nejen „posvítit baterkou“, ale musí být na něj působeno několik sekund, aby došlo k zahřátí dostatečnému k jeho zničení.

Laser jako zbraň: málo reálná a drahá

Je třeba výkonný laser s obrovskou zásobou energie, který je schopen velmi rychle a přesně sledovat rychle se pohybující cíl a současně být velmi přesný. Další věcí je to, že cíl se pohybuje hypersonickou rychlostí v atmosféře v plazmovém cloudu - konstrukce takové cílové rakety je navržena pro dlouhodobé vystavení vysokým teplotám v trupu. To znamená, že laser musí působit na takový cíl s ještě vyššími teplotami, jde o tisíce stupňů Celsia.

Zdá se, že nyní vůbec neexistují žádné zdroje energie s přijatelnou velikostí, které by mohly zajistit provoz podobných „baterek“. Ale vždyť takových systémů by mělo existovat relativně hodně - musíme zajistit ochranu desítek strategicky důležitých zařízení v celé zemi. Obecně lze říci, že kromě čistě technických problémů, které se ani s přihlédnutím k obrovskému pokroku ve vytváření miniaturních jaderných reaktorů pravděpodobně v nadcházejících desetiletích nevyřeší, existují také čistě ekonomické problémy - vytvoření těchto monstrózních systémů bude extrémně velkou finanční zátěží.

Stará PVO, ale s novými možnostmi

Co je tedy realistická varianta? Tradiční protiletadlové raketové systémy protivzdušné obrany s novými vlastnostmi. Pravděpodobně to bude protivzdušný obranný systém S-500 Prometheus. Již před několika lety, kdy byly práce na Prometheovi prováděny pouze na papíře, bylo oznámeno, že nový komplex bude vytvářen s ohledem na možnost zasáhnout jakékoliv hypersonické cíle.

Bojovými prostředky S-500 se pravděpodobně stanou dva nebo tři typy raket se vzájemně se překrývajícími zónami ničení. Například:

• Vysokorychlostní raketa pro nízké výšky, konstruovaná pro vysoké přetížení při manévrování. Pravděpodobně nebude schopna dohonit všechny hypersonické cíle, ale salva takových raket, vypuštěných proti cíli, nebo v případě, že cíl prochází po tečně od systému protivzdušné obrany, úkol musí splnit.


• Raketa pro střední výšky bude mnohem univerzálnější a určená především k boji proti leteckým cílům, ale to nevylučuje možnost zásahů i hypersonických cílů.


• Nejzajímavější by měla být raketa dlouhého doletu - její bojová hlavice (a taková raketa může být vícestupňová) bude mít svůj vlastní naváděcí systém. Na rozdíl od předchozích typů raket, které budou vypouštěny hlavně směrem k cíli, je může tato raketa dokonce „dohonit“, což bude vyžadovat extrémně vysokou rychlost letu, ale zato umožní novému systému protivzdušné obrany zasáhnout nebezpečný objekt.

Údaje o skutečných schopnostech Promethea S-500 samozřejmě ještě nebyly zveřejněny, ale očekává se, že testování hlavních komponentů komplexu bude dokončeno už letos a od roku 2021 může být systém předán do výzbroje vojskům vzdušně-kosmické obrany. Rakety teoreticky navržené speciálně k zasahování „hypersoniku“ se mohou stát i součástí dříve nasazených systémů S-400.

Co s tím má společného Trump a Polsko?

Všichni si pamatujeme, jak v polovině května informoval americký prezident Donald Trump o tajemné „super-puper raketě“. 

Trump prohlásil, že nová raketa bude asi třikrát rychlejší než rakety vyvíjené Ruskem a Čínou.

Pentagon tehdy odmítl vysvětlit slova hlavy státu a uživatelé internetu se začali procvičovat v memech a další legráckách.

Podívejme se však na tuto situaci z hlediska faktů a bez ohledu na to, zda je termín „super-puper“ vhodný pro rakety a čím se tam Trump má zabývat – zvyšováním obrany nebo zdravotní péče.

Spojené státy urychlí testování nadzvukových zbraní v nadcházejícím roce. Michael White, člověk, který v Pentagonu odpovídá právě za tento typ zbraní, to řekl 18. června během online semináře.

Ve své době měly americké rakety Pershing-2, rozmístěné v Evropě, tak krátkou dobu letu a tak vysokou přesnost, že s největší pravděpodobností mohly připravit SSSR o vedoucí postavení, a to ještě před tím, než se toto vedení rozhodlo provést odvetný úder.

Pokud se nakonec objeví hypersonické americké rakety a budou-li umístěny ve středním doletu, v témže Polsku, může se historie opakovat, ale s ještě menším časovým náskokem pro Moskvu. A jediný způsob, jak se chránit před takovou hrozbou, je vytvořit prostředky k ničení hypersonických cílů.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.