Protestům a souvisejícím s nimi vandalismem ve Spojených státech a Evropě se nevyhula ani socha Winstona Churchilla, která se nachází v Praze 3. Podstavec sochy byl totiž posprejován červenou barvou a slovy „Byl rasista. Black lives Matter“. Kontroverzní čin následně vyvolal bouřlivou reakci ve veřejnosti, včetně řady českých politiků. Odsoudil ho například předseda ODS Petr Fiala, který poukázal na zásluhy bývalého britského premiéra a jeho osobní roli ve vítězství nad nacistickým Německem.

„Posprejování sochy velkého demokratického politika Winstona Churchilla, který se podílel na porážce Adolfa Hitlera a jeho odporné, mj. rasistické politiky, je hloupé a ostudné,” prohlásil předseda ODS Petr Fiala.  

Skutečnost, že se Winston Churchill úspěšně postavil proti Hitlerovi a nacismu v době druhé světové války, je považována za klíčovou i dalším představitelem české opozice, a to Jiřím Pospíšilem, europoslancem a bývalým předsedou politické strany TOP 09. Podle jeho názoru tento skutek vůči soše slavného politika není nic jiného, než odporný vandalismus. 

Kontroverzní čin nezůstal bez povšimnutí Jiřího Ovčáčka, tiskového mluvčího prezidenta Miloše Zemana. Ovčáček považuje posprejování sochy Churchilla za další projev útoku proti historii, jehož součástí bylo i odstarnění sochy sovětského maršála Koněva, který se také podílel na vítězství nad nacismem. 

„Zlo útočí stále silněji, protože ustrašeně mlčíme. Začíná to Koněvem, pokračuje Churchillem a končí to útoky na lidské bytosti,“ píše Jiří Ovčáček.

Winston Churchill – notorický rasista anebo hrdina?

V českých médiích se následně objevilo prohlášení autorek kontroverzního skutku, kde vysvětlují důvod své akce. Podle jejich slov již dlouhou dobu mají výhrady k tomu, jak se prezentuje historická úloha bývalého britského premiéra Churchilla. Protestní akce vyvolané smrtí Afroameričana George Floyda se staly vhodnou záminkou k tomu, aby vyjádřily svůj záporný postoj vůči obrazu britského politika, který panuje v současném historickém a politickém diskurzu. 

Ve svém prohlášení autorky tvrdí, že nepopírají úspěchy a zásluhy Churchilla. Nicméně je podle jejich názoru třeba věnovat dostatečnou pozornost i těm zločinům, na nichž se podílel během svého politického působení. Zdůrazňují například jeho odpovědnost za hladomor v Bengálsku v roce 1943, jehož důsledkem byla smrt až tří milionů lidí. Nenechávají bez povšimnutí ani jeho rozhodnutí použít chemické zbraně proti protestujícím v Iráku v roce 1921 či rozkazy střílet do protestujících horníků ve Walesu. Autorky nemají sebemenší pochyby v tom, že Winston Churchill zastával rasistické postoje, což podle jejich slov potvrzuje řada jeho výroků. 

„Dalším častým argumentem ve snahách obhájit Churchilla bývá to, že v jeho době byl rasismus mnohem běžnější, společensky přijímanější skutečností než dnes. Mnoho pramenů však dokazuje, že jeho rasová nesnášenlivost byla i v dobovém kontextu výjimečná,“ nešetřily svou kritikou odpůrkyně bývalého britského premiéra. 

Ve svém textu rovněž uvedly, že považují porušení zákona za přípustné v situaci, když se jedná o snahu obhájit svůj názor a vyvolat určitou reakci ve veřejnosti.