Vědec vytvořil opravdový  myší ráj: hojnost potravy, vody a materiálu pro stavbu hnízd. Do prostorné kádě  umístil 4 páry myší. V ideálních podmínkách se myši začaly rychle rozmnožovat, populace se zvětšovala každých 55 dní. Po 315. dni pokusu se rychlost rozmnožování snížila na třetinu.

Když počet hlodavců dosáhl 600, mezi myšmi se vytvořila hierarchie: vznikli „odstrčení” kteří byli podrobováni agresi ze strany „starších”. V ideálních podmínkách myši žily dlouho a neuvolňovaly místa mladým. Zavržení samci se psychicky hroutili, přestali bránit své samice.

Ty se samy staly agresivními. Paradoxem je to, že když samice bránily své potomstvo, během času začaly být agresivní vůči svým dětem. Zabíjely mláďata a stávaly se poustevnicemi, odmítaly se rozmnožovat. Porodnost prudce klesla, vzrostla úmrtnost mezi mladými jedinci. Mezi hlodavci se objevila nová kategorie - „krasavci”.

Tito samci odmítali  bojovat o samice a území, odmítali se pářit. „Krasavci” jen jedli, pili spali, pečovali o svou kůžičku, vyhýbali se konfliktům a
plnění sociálních funkcí. „Krasavci” a samice poustevnice vytvořili většinu. 

Úmrtnost mladých činila 100 %, porodnost klesla k nule. Vymírající myši začaly praktikovat homosexualitu. Při hojnosti potravy se šířil kanibalismus. Myši prudce vymíraly. V 1780. den pokusu zemřel poslední obyvatel „myšího ráje“. 

John Calhoun opakoval tento pokus 25krát a pokaždé byl výsledek tentýž.

Jak zmizeli poslední mamuti?

Dříve vědci z Univerzity v Buffalu provedli sekvenování (stanovení nukleových bází v sekvencích DNA, pozn. red.) genomu posledních mamutů srstnatých, jejichž ostatky byly nalezeny v Rusku na Wrangelově ostrově, a také dřívějších jedinců z populace těchto zvířat.

Po srovnání těchto genomů s DNA dnešních indických slonů a mamutů, kteří žili před 44 800 a 20 000 lety, se zjistilo, že mamuti srstnatí měli škodlivé mutace. Šlo o defekty v morfologii spermií, neurologickém vývoji, inzulínové signalizaci a čichových receptorech.

Odborníci dospěli k závěru, že mamuti srstnatí trpěli dědičnými chorobami kvůli nedostatku genetické rozmanitosti – s poklesem počtu jednotlivců a následně dostupných partnerů se zvyšovala četnost škodlivých mutací. To se potvrdilo během experimentů, v nichž vědci zavedli geny mamuta do embryonálních buněk slonů. Potvrdilo se, že v DNA byly defekty ovlivňující plodnost samců a čich.