Tuto „hromadu“ peněz se navrhuje půjčit si na finančních trzích, aby se potom dlouho a urputně všem společně vracela. V4 hodlá přijít se společným řešením, které se mělo najít na summitu Visegrádské skupiny na zámku v Lednici na Břeclavsku ve čtvrtek 11. června. Podařilo se to, co plánovali

„Výsledek setkání vyvolává dvojí dojem,“ připustila v rozhovoru se Sputnikem politoložka a předsedkyně Institutu slovanských strategických studií ISSTRAS v Praze Radmila Zemanová – Kopecká.

Zemanová – Kopecká: Nalezení byť rámcového společného postoje jsem vcelku předpokládala. Už proto, že požadavky na spravedlivé rozdělování peněz z evropského fondu obnovy, zaznívající z Česka a Maďarska, jsou v zájmu všech zemí V4. Premiéři se proto shodli na odmítavém postoji vůči nespravedlivému přerozdělení peněz z tohoto fondu. Každopádně z Česka i Maďarska zazníval naprosto shodně odmítavý postoj vůči rozdělování fondu, zejména podle kritéria nezaměstnanosti. Znamenalo by to zadlužit země na dobu dvou generací jen proto, že se řada vlád zemí EU zachovala v době pandemie nezodpovědně. Takže by to bylo vlastně trestání odpovědných a úspěšných. Navíc je podle českého premiéra Andreje Babiše příliš brzy na debaty, jak se mezi členské státy peníze z fondu rozdělí, protože zatím není jasné, jaký bude skutečný dopad pandemie na ekonomiky členských států EU. „Za sebe myslím, že hlavním kritériem by měl být propad HDP, a to se musí vyhodnotit až začátkem příštího roku,“ konstatovala. Shodně země V4 také kritizují vyvádění dividend zahraničních firem působících v zemích V4. Jsou to obří částky, které se přitom nesprávně započítávají do HDP zemí, v nichž ty zahraniční firmy působí. Země tak mají statisticky vyšší HDP, než je jeho reálná výše. Pakliže by měla být výše HDP jedním z kritérií fondu, pak by částky vyváděné zpět do mateřských zemí zahraničních firem měly být z výše HDP zemím V4 odečteny. Z projevů vyznělo, že se premiéři V4 shodli i na tom, že debata o rozdělování peněz z fondu teprve začíná. Předčasná je, jak řekl Andrej Babiš, i debata o konečné podobě fondu na červnovém summitu Rady Evropy pod předsednictvím Německa. Země V4 by tak uvítaly odložení jednání o fondu na tomto setkání, protože diskuze bude náročná a zatím nejsou k dispozici všechny potřebné údaje.

Proč byla česká vláda od počátku tak opatrná ohledně myšlenky Fondu obnovy EU - takzvaného nového Marshallova plánu?

Návrhy přicházející z EU, zejména v poslední době, jsou obecně všechno možné, jen ne věcí ku prospěchu České republiky. Česko vstupovalo do EU jako svrchovaná a relativně bohatá země. Dnes jsme „montovnou“ EU a jejím „odpadkovým potravinovým košem“. Nemáme už finální národní výrobu, naše zemědělství už není schopné uživit vlastní národ, což před vstupem do EU schopné bylo. Nemáme ani vlastní banky, které jsou pilířem každého svrchovaného státu. Jinými slovy, nemáme nic, co by nás v případě jakéhokoli kataklyzmatu udrželo nad vodou. Západní země, zejména Německo, si pozvaly migranty, a teď je EU vnucuje zemím, které je nezvaly, vědomé si problémů, které podobná „invaze“ může vyvolat. Česko, Maďarsko, Polsko, ale i Rakousko takový „zvací“ postoj EU odmítá. Z EU na to přicházejí výhrůžky různými tresty za „neposlušnost“. A tu přichází Evropská unie s dalšími různými návrhy, jako je například likvidace svrchovanosti národních států. To přece nebyla podmínka, s níž jsme do EU vstupovali. A teď nás chce ještě unie zadlužit na desítiletí, aby sanovala neschopné a nezodpovědné vlády a malé „nové státy“ uvrhla do ještě větších problémů, než už způsobila? EU si z našich zemí udělala „Evropany druhé kategorie“, kteří budou poslouchat a stačí zadupat, aby byly, česky řečeno, „kuš“. Takovými kroky ovšem vyvolala EU v České republice jediné. Už dnes jsou mezi lidmi velmi silné hlasy, a stále sílí, že podobný prodělečný podnik jako je pro ČR Evropská unie, je třeba urychleně opustit. Proto se také mocenské struktury v Česku tak obávají referenda o setrvání v unii. Výsledek by byl nejspíš velmi průkazný pro odchod. A český premiér Andrej Babiš je nejen velkopodnikatel, ale také ekonom, takže mu je jasné, že včlenění Česka do avantýry jako je evropský fond obnovy za vnucovaných podmínek, sníží i bez toho nevysokou životní úroveň obyvatelstva. Zejména v porovnání se západními zeměmi EU. To by mohlo společnost v Česku nebezpečně elektrizovat. A před tím by se měla mít na pozoru i samotná EU.

Česká republika a Slovensko, které se úspěšně vypořádaly s epidemií, obdrží 20, respektive 13 miliard eur. Ale země, které se s pandemií vyrovnaly špatně – Itálie, Španělsko – dostanou třetinu z celkového balíčku. Mimochodem, Polsko se umístilo na třetím místě ve výši přijaté pomoci. Nakolik spravedlivé je takové rozdělení fondu?

Samozřejmě, že o jakékoli spravedlnosti nemůže být ani řeči. Podle názoru EU: „Prostě jste druhořadou zemí, tak budete platit.“ Je zde ale ještě jeden zajímavý faktor. Vrazit klín mezi země V4. Zatím se to nezdařilo. Zdůrazňuji slovo „zatím“. Záměr mohl být následující. Jestliže Poláci mají dostat násobně více než Česko, Slovensko či Maďarsko – 60 miliard eur, tak se zákonitě ostatní země budou ptát – proč? Zjevně se počítalo s tím, že Poláci budou s takovým rozdělením spokojeni, takže Česko ani Maďarsko v odmítání nepodpoří. Nestalo se. I Slovensko, kde jsou i vláda i prezidentka Čaputová silně prounijní, se rozhodlo pro jednotu s V4. Takový je alespoň výsledek dnešního jednání. Navíc Španělsko, a zejména Itálie, na vlastní kůži pocítily neschopnost a lhostejnost EU. Teprve když Rusko poskytlo zoufalé Itálii pomoc, začala unie jednat. Ovšem typicky „unijně“. Vytvoříme fond a vypůjčíme si do něj peníze. Španělsku, a hlavně Itálii, zalepíme ústa úplatkem – penězi z fondu, aby zejména Itálie zapomněla, že existuje i jiná solidarita. No, a zaplatí to hlavně druhořadý Evropan.

Záměrem Evropské komise je vytvořit obří fond, který by měl v následujících letech formou grantů (nevratných peněz) a úvěrů (peněz vratných) rozdělovat stovky miliard eur s cílem „vytvořit prosperitu pro všechny Evropany“. Ve skutečnosti se vytváří systém společného dluhu, který všichni budou muset platit společně po celá desetiletí. Existuje názor, že plán na obnovu ekonomiky EU je skok k evropskému superstátu.

Shrneme-li situaci, je jasné, že Česko by bylo zadluženo neúměrně vlastním potřebám. Svůj rozpočtový schodek může pokrýt například výhodnějším zadlužením, než je to unijní. Jak řekl už dříve český premiér, naše země má vysoký úvěrový rating a své úvěry si může brát dle vlastních potřeb a možností. Navíc, ďábel se skrývá v detailech. Místopředseda EK Valdis Dombrovskis nedávno zdůraznil, že převážná část 750miliardového eurobalíku bude vázána na (!) investiční priority Evropské komise. Takže my budeme platit a EK rozhodovat, kam své peníze smíme investovat? A zde se dostáváme k otázce superstátu. Už je příliš zřejmé, že vedení EU míří právě tímto směrem. Právě k tomu zaznívají ty výroky o snížení suverenity národních zemí, k tomu je zapotřebí zavázat národní státy dluhem, který budou splácet po desetiletí a budou muset plnit jakékoli „zvrhlosti“, které si EU v jejich neprospěch vymyslí. Tlak evropských vůdců v posledních letech graduje právě tímto směrem a „neposlušným“ zemím je vyhrožováno. Lze jen doufat, že podobné kroky povedou pouze k tomu, že k vytvoření „Evropské říše“ nejen, že nedojde, ale tlak tímto směrem může vyprovokovat odchod z EU zemí, které si své suverenity cení víc, než hodnot „odpadkového koše Evropy“.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.