Mnoholetá jednání mezi Athénami a Římem pokračovala, dokud se nevyřešily vyjádřené Řeckem obavy o rybolovných právech v Jónském moři.

Tato dohoda je faktickým prodloužením předchozí dohody o námořních hranicích, kterou v roce 1977 uzavřelo Itálie a Řecko. Očekává se také, že připraví cestu pro podobnou dohodu s Albánií.

Podpis dohody o hranicích výlučné ekonomické zóny (zkr. EEZ) je naplánován na úterý poledne, na setkání dvou ministrů zahraničí Nikose Dendiase a jeho italského protějšku Luigi di Maio v budově řeckého ministerstva zahraničních věcí, po které bude následovat tisková konference.

Koncepce výlučné ekonomické zóny

Podle koncepce EEZ, přijaté v roce 1982 na Třetí konferenci OSN o mořském právu, má svrchovaný stát zvláštní práva týkající se průzkumu a využívání mořských zdrojů, včetně alternativních způsobů výroby energie, z vody a větru.

Práva a povinnosti ostatních států ve výlučné ekonomické zóně: ve výlučné ekonomické zóně mají všechny státy svobodu navigace a letů, pokládání podmořských kabelů a potrubí a další zákonné využívání moře z hlediska mezinárodního práva. Při výkonu svých práv a plnění svých povinností ve výlučné ekonomické zóně státy náležitě zohlední práva a povinnosti pobřežního státu a dodržují zákony a předpisy přijaté pobřežním státem.

Výlučná ekonomická zóna se rozprostírá do vzdálenosti 200 námořních mil od základní linie pobřeží státu.