Připomeňme, že krátká zmínka o této události se objevila také na sociální síti zmiňované televize.

„Po válce v Postoloprtech na rozkaz českých příslušníků armády a policie postříleli 763 Němců. Město k 75. výročí masakru žádnou akci nechystá,“ napsala ČT24 na svém Facebooku.

K příspěvku pak byl připojen také odkaz na daný článek, v než se o celé události podrobně píše. Připomíná se v něm, že až v roce 2009 zpráva žateckých kriminalistů potvrdila, že střelbu v Postoloprtech řídili čeští příslušníci armády a policie. Podle informací měl rozkaz ke střelbě údajně vydat štábní kapitán Vojtěch Černý a pachatelem dalších vražd byl prý policejní velitel z Postoloprt Bohuslav Marek. Oba muži jsou však již po smrti, a tak nemohli být za své činy potrestáni.

Nicméně, stále není vyloučeno podezření, že se masakr odehrál za tichého souhlasu vojenské tajné služby, která byla tehdy ovládána již komunisty.

Postoloprty a jak to vlastně bylo...

V textu se pojednává i tom, že se Postoloprty ve 30. letech 20. století ocitly na hranici tehdejších Sudet a okleštěné republiky, později Říše a protektorátu. Zmiňuje se také to, že na konci války byli místní Němci soustředěni do internačního střediska v kasárnách a část z nich i do bývalého tábora Hitlerjugend v bažantnici. Informace hovoří o tom, že postříleno a pohřbeno v masových hrobech bylo při nejmenším 763 osob.

K věci se pro portál vyjádřil i historik Michal Pehr z Akademie věd České republiky. Ten si myslí, že je důležité uvést tyto události bez příkras.

„Jakkoliv je to nepříjemné, je zapotřebí najít v sobě sílu a uvést události bez příkras. Stejně důležité je říci si, čím byly ovlivněny, že válka sice skončila podpisem mírových dohod, v mnoha lidech ale žila bohužel dál,“ míní Pehr.

ČT24 ve svém článku uvádí, že Československá armáda dorazila v polovině května roku 1945 do osvobozených a dříve většinově německých Postoloprt. Měla přitom za úkol „vyčistit oblast“ od Němců, jelikož byly Postoloprty vybrány jako shromaždiště Němců z celého Žatecka, a to jak zajatých vojáků wehrmachtu, tak sudetských Němců určených k odsunu.

„Postoloprty byly na hranici Sudet a druhé, válečné republiky. Místní kasárna byla vybrána za zdejší centrum, scházeli se tu po válce lidé mobilizovaní do armády i přidělení důstojníci,“ okomentoval informaci Pehr.

Zmínka padla i tom, že v červnu 1945 byly v místních kasárnách soustředěni němečtí muži ve věku od 13 do 65 let. Ostatní lidé, tedy ženy, děti a starší osoby, byli posláni do lágru v místní bažantnici. Tam se dříve nacházel výcvikový tábor Hitlerjugend.

O bažentnici promluvil před vyšetřovací komisí v roce 1947 i postoloprtský policista Bohuslav Marek: „Do bažantnice šlo asi 1700 lidí. Kolik jich šlo do kasáren, nevím, ale bylo jich přes pět set.“ Podle jeho výpovědi tak bylo popraveno všech pět set mužů v kasárnách a stejný počet byl zastřelen prý v nedaleké levonické bažantnici. Marek před komisí uvedl i způsob vykonání exekucí, ale svou vinu na popravě Němců nepřiznal.

Podoba s opatřeními proti Židům za protektorátu?

Tento masakr mohl mít až dva tisíce obětí. Pehr si myslí, že však tento incident zapadá do celkové nálady tehdejší společnosti.

„Potřeba vyrovnat se s tím tíživým obdobím a velmi tragickým obdobím okupace se projevovala různým způsobem,“ říká a dodává: „Jedna z forem byly násilnosti, jejichž nepřípustnost si uvědomovala už tehdejší politická reprezentace a snažila se je později vyšetřovat.“

Badatel Jiří Padevět zase doplnil, že „v bezprostředních chvílích po skončení okupace se na násilí často podíleli obyčejní lidé, dav, který si vyřizoval účty a frustraci z šesti let okupace“. Podotkl také, že později se na násilí podílely přímo jednotky podléhající velení Československé armády.

„Protiněmecká nálada ve společnosti byla velmi silná a nemůžeme se tomu příliš po nacistické okupaci divit. Na mnoha místech byla vůči Němcům zavedena stejná opatření, jako vůči Židům za protektorátu. Nemohli chodit po chodnících, nemohli jezdit MHD, museli být označeni, nálada byla výrazně protiněmecká,“ vysvětlil Padevět.

Podle badatele navíc na jaře 1947 přišlo na různé státní úřady, včetně ministerstva vnitra, několik anonymních dopisů, které dané masakry popisovaly.

Uveďme, že při exhumaci, k níž došlo v září 1947, bylo odkryto celkem devět hromadných hrobů, v nichž se podařilo identifikovat 763 zavražděných, včetně pěti žen, jednoho dítěte a pěti chlapců ve věku od 12 do 15 let. Největší počet obětí (452) byl objeven v levonické bažantnici, další lidé byli povražděni u školy, v kasárnách, u trati, na vinici a v pískovně. Mladí chlapci se údajně pokusili z internačního tábora utéci nebo si snad natrhat ovoce ze stromů v zahradě. Hlídka je ale chytila a na příkaz policisty Marka je zmlátila. Poté byli na rozkaz Černého demonstrativně před zraky ostatních zavražděni.

„Němci udělali tolik zla, že jim to nikdy nemůžeme odplatit, i kdybych prováděl exekuce každý den. Jestliže německý národ dovedl odpravit 25 milionů lidí, je těžké jednati jinak, chceme-li s nimi držet krok,“ řekl Černý později před vyšetřovací komisí.

Čtyřicet let se o masakru mlčelo aneb Výklad historie

ČT24 poukazuje také na to, že se po roce 1948 o tomto masakru asi čtyřicet let mlčelo. Větší pozornost mu tak byla věnována až v 90. letech.

„Komunistický režim celou válku a poválečné dění zkresloval, mrzačil výklad historie a nechtěl o tomto mluvit, chtěl zřejmě vyvolat dojem, že Češi a Moravané jsou holubičí povahy, kteří dokáží jen trpět a nikomu by neublížili. Většina vrahů z léta 1945 se pak stala členy komunistické strany nebo dalších komunistických institucí,“ objasnil Padevět.

V roce 2009 pak kriminalisté určili hlavní pachatele, kteří ale v té době už nebyli naživu. „Po stránce trestně-právní lze k věci těžko více dodat. Stránka historická je běh na dlouhou trať, kdy detaily při pátrání doplňují celou mozaiku událostí,“ dodal k věci Pehr.

Historik také dodal, že když se začalo o násilnostech na Němcích mluvit v 90. letech minulého století, vyvolalo to až hysterickou reakci řady lidí. V současné době je ale tento incident přijímán spíše věcně.

V neposlední řadě jen zmiňme, že pietní akce se v Postoloprtech se koná každý rok, a to na začátku května. „Ta vzpomínka se týká všech obětí. Zvěrstva se děla z obou stran a je třeba vzdát pietu všem obětem bez rozdílu,“ řekl tamní starosta Zdeněk Pištora.