Práce výzkumníků, která dokazuje existenci „pulzujícího“ prstence, je publikována v časopise Astrophysical Journal Letters.

Závěry vědců jsou založeny na pozorování oběžné dráhy Deimosu, jednoho ze dvou měsíců Marsu, který obíhá planetu v malém úhlu (1,8 stupně) vzhledem k rovníku. Pravděpodobnou příčinou tohoto posunu byla gravitační porucha ze strany prstence. To potvrzuje další studie, podle níž další měsíc Marsu, a to Phobos, mohl vzniknout v důsledku pádu velkého asteroidu, po čemž byl vytvořen prstenec. Fragmenty se pak sloučily a vytvořily druhý měsíc.

Jedno otočení Phobosu kolem planety trvá 7,3 hodiny (otočení Deimosu pak 30 hodin) a blíží se k planetě rychlostí 1,8 centimetrů za rok. Asi za sto milionů let dosáhne Rocheovy meze, kdy přílivové síly Marsu roztrhnou měsíc, a dojde k vytvoření nového prstence. Některé trosky by mohly opět tvořit měsíc, a to mnohem menší než Phobos.

Vědci se domnívají, že tento cyklus se opakoval několikrát v minulosti. Odhaduje se, že Phobosův předchůdce měl hmotnost 20krát větší než je současná hmotnost Měsíce. Asi před 3,5 miliardami let prstenec vstoupil do orbitální rezonance s Deimosem a naklonil svou oběžnou dráhu.

Možnost života v solných roztocích na Marsu

Kvůli nízkým teplotám a vlhkosti je přítomnost vody na Marsu nemožná, ale solné roztoky, které si při určitých koncentracích zachovávají kapalný stav i při velmi nízkých teplotách, mohou na povrchu rudé planety velmi dobře existovat. Při určité teplotě a vlhkosti mohou soli umístěné na povrchu planety začít absorbovat vodu z atmosféry a vytvářet slanou tekutinu. 

Američtí vědci simulovali podmínky na Marsu, aby pochopili, zda v těchto solných roztocích může existovat život a zda existuje riziko kontaminace vzorků z Marsu mikroorganismy přinesenými ze Země. Dospěli k závěru, že přítomnost života v nich je jen stěží možná.

Výsledky simulace ukázaly, že maximální možná teplota tekutých solných roztoků v super suchých podmínkách na Marsu je asi -48 stupňů Celsia.

Takové teploty jsou možné pouze na 40 procentech povrchu Marsu, ale pouze ve velmi krátkých sezónních intervalech, které tvoří asi 2 procenta roku na Marsu a maximálně šest hodin v řadě.

Uvnitř půdy na planetě v hloubce maximálně osmi centimetrů mohou kapalné solné roztoky existovat o něco déle - maximálně 10 procent roku na Marsu.

Navzdory skutečnosti, že tento rozsah je mnohem širší, než se původně myslelo, ani ti nejextrémnější zástupci suchozemských mikroorganismů nemohou přežít při tak nízkých teplotách.