Hlavní testy zahrnovaly 60 psů, kteří byli měli zachránit majitele uvězněného uvnitř velké krabice, která měla lehko posunovatelné dveře.

Majitelé psů měli volat o pomoc zevnitř krabice.

„Asi třetina psů zachránila svého zoufalého majitele, což samo o sobě nezní příliš působivě, ale je opravdu působivé, když se na to podíváte zblízka," říká psycholog Joshua Van Bourg z Arizonské státní univerzity.

„Klíčem je, že ne každý pes pochopil, jak otevřít krabici, a podíl psů, kteří zachránili své majitele, velmi podceňuje podíl psů, kteří chtěli zachránit své majitele," dodal.

Jinými slovy výzkum naznačuje, že více psů chtělo zachránit své majitele, ale nevědělo jak.

V testu, kde v krabici bylo jídlo bez přítomnosti majitele, 19 z 60 psů získalo svoji „svačinu“. Z těchto 19 psů jich 16 dokázalo osvobodit i svého páníčka ze zajetí v jiném experimentu, což je 84 procent. Zdá se, že většina psích společníků nám chce pomoci v dobách nouze, ale potřebují vědět, jak to udělat.

Vědci podnikli další kroky, aby se pokusili zjistit motivaci psů. Majitelé nesměli na psa volat jménem a samostatný test proběhl, když si majitelé jednoduše četli časopis uvnitř krabice, aby je porovnali s testem, kde byli v nouzi.

„Během nouzového testu byli psi mnohem více vystresovaní," říká Van Bourg.

V testu, kde majitel seděl a v krabici si četl, 16 psů otevřelo dveře, aby nechali páníčka vyjít ven (nebo se dostali blíže k majiteli). Výzkumníci říkají, že jen být se svým páníčkem je silnou motivací pro psy, ale nouze páníčka vyvolává ještě větší naléhavost.

„Fascinující v této studii je to, že ukazuje, že psům opravdu záleží na svých majitelech," říká psycholog Clive Wynne z Arizonské státní univerzity. „I bez výcviku se mnoho psů pokusí zachránit lidi, kteří jsou v nouzi – a když se jim to nepodaří, stále vidíme, jak jsou rozrušení."