Dnešní vysoce informační společnost vytvořila zcela nové podmínky prožívání současností, v nichž dochází k zásadním proměnám našich představ o univerzální pravdě. Osvobozený, zprůhledněný a zhuštěný mediální prostor odhaluje mnohem širší obraz společnosti skládající se z rozmanitých sociálních uskupení, která reprezentují různé hodnoty. Ty nejsou ovšem mezi sebou vždy slučitelné, což pak nevyhnutelně vede ke střetům, kde každá strana konfliktu usiluje o to, aby toho druhého přesvědčila o své pravdě.

Podobný boj se nyní odehrává i mezi Českem i Ruskem, jenže bitevním polem u nás je minulost, zatímco hlavní zbraní je informace. Kvůli objevení a zvýznamnění údajně nových detailů tak začínají být zpochybňovány i jindy zcela uznávané zásluhy Rudé armády v porážce nacismu. Zdeněk Hřib, primátor Prahy, například tvrdí, že se Rusové nepodíleli na osvobozování Prahy, jelikož na konci války byla Praha již osvobozená.

V rozhovoru pro Právo byla tak bývalému ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi položena otázka, jaké stanovisko zaujímá v této debatě o historii.

„Zůstaňme na historické pravdě. Rudá armáda

osvobodila většinu Československa. Nebudiž o tom pochyby. Neosvobodila Prahu, ta se osvobodila sama a pomohli jí vlasovci. Většinu země osvobodila Rudá armáda a já si dobře vzpomínám, jak jsme ji za to tehdy oslavovali,“ vyprávěl Schwarzenberg.

Ohledně kauzy maršála Koněva si však myslí, že argumenty starosty Prahy 6 Koláře jsou správné. „To nebyl pomník vděčnosti z let 1945 nebo 1946, ale doklad doby nadvlády v době normalizace. Socha patří Praze 6 a oni si s ní mohou dělat, co chtějí,“ tvrdí a dodává, že odstranění pomníku v době výročí možná nebylo dost moudré, ale tím se aspoň podařilo zastavit opakování případů vandalismu vůči pomníku.

Na dotaz, jak by se mu jako ministrovi zahraničí líbilo, kdyby starostové dělali potíže v diplomacii, přiznal, že by v tomhle okamžiku nebyl rád, že je politikem v demokratické zemi.

„Povzdechl bych si, že máme demokracii, ale když starostové disponují sochami na svých náměstích, tak proti tomu nemohu nic namítat. Ministru zahraničí to dělají složitější, ale to je demokracie, tady nemůžeme jednat pouze na povel shora,“ upozorňuje.

Ke kauze s ricinem pak podotkl, že ji vnímá skepticky.

„Šíření této historky patří spíše do sféry zastrašování, ale bohužel po Skripalovi ji musíme brát vážně,“ dodal s výstrahou.

Příběh s Lavrovem

Nespokojenost ruské strany je přitom podle Schwarzenberga vyvolána spíše rozčarováním z toho, že Česko již nepatří do jeho vlivové sféry. K tomuhle úsudku bývalý ministr zahraničí dospěl hlavně na základě své diplomatické zkušenosti získané během setkání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

„Obávám se, že stále trvá přesvědčení, které pochází z doby Brežněva, že každá země, která byla osvobozena sovětskou armádou, patří do ruského orbitu a musí se chovat jako příslušník ruské vlivové sféry a nevyskakovat si,“ myslí si Schwarzenberg.

„Zažil jsem to sám s ministrem zahraničí Lavrovem, když jsme byli předsednická země EU. Součástí toho byla i návštěva Moskvy. Jednání bylo velice vstřícné, Lavrov se usmíval. Na konci byla tisková konference, povstala půvabná dívka – a dobře poznám, kdy jde o objednanou otázku – a zeptala se, jestli opravdu, když postavíme ten americký radar, namíří ruské radary z Kaliningradu na Evropu? Lavrov odpověděl, že pokud bude radar ve východní Evropě, tak to bude mít své důsledky,“ pověděl bývalý ministr zahraničí.

Schwarzenbergovi se však nelíbilo, že Lavrov označil Česko za zemi východní Evropy, a tak se český ministr pokusil s odvoláním na své zeměpisné znalosti přesvědčit svého ruského kolegu o nesprávnosti použité formulace.

„Na to jsem odpověděl, že podle mých zeměpisných znalostí je to z Brd mnohem blíž ke kanálu La Manche než k Uralu, a tudíž i při nejlepší vůli nepatříme k východní Evropě,“ ujistil Schwarzenberg.

Lavrov se podle něj ohradil a „triumfálně řekl, že v OSN patří Česko k východoevropské skupině“. Poznámku ruského ministra pojal Schwarzenberg jako záměrný projev převahy.

„Tím řekl: Vy jste Východoevropané a patříte do naší obory. To je jejich názor a tomu se musíme postavit,“ poznamenal.

Na otázku, jestli má nějaké obavy, že se do té jejich obory zase dostaneme, odpověděl, že „oni by byli rádi, ale zatím na to nemají sílu, a kdyby na to sílu měli, tak bychom čuměli, jak by to udělali“, řekl Schwarzenberg. Také dodal, že by čeští politici s velkou pravděpodobností ani v případě přítomnosti této síly nesouhlasili se spoluprací s Ruskem.

Novinář se pak zajímal o to, jestli je vůbec někdo, kdo by s Ruskem spolupracovat chtěl.

„Zatím ne, ale jako dědek starej jsem je zažil všechny. Kapitulovali jsme v roce 38, 48 i v roce 68, tak mám jisté obavy, že když nastane nebezpečí, tak budeme zase kapitulovat,“ řekl Schwarzenberg.