V geologické historii došlo k pěti hromadným vymíráním, během nichž až 75 procent všech biologických druhů zmizelo z povrchu Země. V současné době člověk nemilosrdně vysídluje zvířata z jejich obvyklých stanovišť a vytváří pro ně nesnesitelné životní podmínky. Existuje nebezpečí, že se proces hospodářského rozvoje planety změní v šesté hromadné vymírání.

Vědci z Velké Británie, USA a Izraele na příkladu plazů vysvětlili rozsah katastrofy. Je známo, že plazi jsou jednou z nejzranitelnějších tříd suchozemských obratlovců, protože jsou pevně připoutáni ke svému stanovišti.

„Jsou to jedna z nejneuvěřitelnějších a nejvíce podceňovaných zvířat na planetě,“ uvádí tisková zpráva slova prvního autora článku, fylogenetika Rikkiho Gumbse z Královské univerzity v Londýně.

„Od beznohých ještěrek a maličkých slepých hadů až po růžové červovité obojživelníky víme o těchto úžasných tvorech, z nichž mnozí mohou tiše vyhynout, velmi málo.“

Autoři vytvořili fylogenetický model pro 25 tisíc v současné době žijících plazů, jehož pomocí sledovali jejich evoluční souvislost s již vyhynulými předchůdci, a vyhodnotili tak trvání evoluční historie každého druhu.

„Ničíme nejen jednotlivé druhy,“ říká vědec. „Řežeme celé větve evolučního stromu života.“

Jedinečné ekologické funkce

Podle hodnocení provedeného autory pro všechny zástupce obratlovců jsou dnes skupiny, které společně představují více než 50 miliard let evolučního vývoje, ohroženy vyhynutím. Například může brzy dojít ke ztrátě celé větve úzce příbuzných druhů luskounů a tapírů. Existují však i zcela jedinečné druhy, jako například ksukol ocasatý, které jsou posledními zástupci velmi dlouhé evoluční větve na Zemi.

Zvířata z různých vývojových odvětví mají obvykle zvláštní vlastnosti a jedinečné ekologické funkce. Podle vědců je zánik celých odvětví mnohem nebezpečnější pro zachování přirozené rovnováhy než vyhynutí jednotlivých druhů.

„Naše analýza ukazuje nepředstavitelnou škálu ztrát,“ pokračuje Gams. „Někteří plazi mohou ztratit minimálně 13 miliard let jedinečné evoluční historie, což je asi tolik, kolik prošel celý vesmír od začátku své existence.“

U plazů dochází k větší ztrátě fylogenetické rozmanitosti než u obojživelníků, ptáků nebo savců.

„Naše analýza ukazuje, že koncentrace druhové rozmanitosti plazů se kryje s místy zvýšené lidské aktivity,“

píší autoři článku.

Jedná se především o vyprahlé a polosuché regiony Středního východu a některých částí Afriky, a také o Indii a karibské ostrovy. V těchto regionech s velkým antropogenním dopadem prakticky neexistuje kontrola životního prostředí.