
Podotýká se, že v nejbližších dnech mají připlout další čtyři íránské tankery s palivem. Celkem poslal Írán do Venezuely 1,53 milionu barelů benzínu. Co znamená tato dodávka pro import íránského benzínu ve světle amerických hrozeb?
Seyyed Saeed Mirtorabi Hosseini, odborník na politickou ekonomii a energetiku a člen vědeckého kolegia íránské Chorezmího univerzity, řekl v rozhovoru pro Sputnik toto: „USA zavedly sankce (v energetickém sektoru) proti dvěma zemím – Íránu a Venezuele. Ty ale dokázaly čelit těmto jednostranným zákazům USA. Úspěšná přeprava tankerů do Venezuely, která naléhavě potřebuje palivo, je pro Írán svědectvím toho, že je na správné cestě – na cestě odporu tvrdým americkým sankcím. Je to symbol toho, že Íránská islámská republika roztrhává sankční pouta USA.“
Odborník zdůraznil, že USA sotva budou moci zaútočit na íránské tankery v Atlantickém oceáně nebo u pobřeží Venezuely, protože podobný manévr je bude stát draho: „Tankerům byl zajištěn eskort íránského vojenského námořnictva. Nemyslím si, že USA přistoupí na takový krok, jako je útok nebo unesení íránských tankerů. Bude se to považovat za porušení mezinárodních pravidel námořní dopravy a bude to Američany stát velmi draho. Jediným nedostatkem těchto tankerů je, že nemají možná mezinárodní pojištění, protože řada velkých pojišťovacích společností se musela podřídit pravidlům, která jim diktují USA.“
Mohammad Sadegh Jokar, odborník na politickou ekonomii a vědecký expert Mezinárodního ústavu energetických výzkumů při Ministerstvu ropy Íránské islámské republiky, podotkl, že tyto dodávky jsou prvními kroky nové koaliční fronty proti USA: „S realizací škrtící politiky Donalda Trumpa vůči íránské ekonomice změnil Írán svůj přístup. Jestliže se dříve snažil některé země (mj. Čínu, Indii a Koreu) přemluvit, aby se neřídily sankčními omezeními USA vůči Íránu, pak nyní hází rukavici a říká jim „zapojte se do protisankční koalice“. Írán tedy vyzývá všechny země, vůči nimž byly zavedeny americké sankce, aby se spojily do jednotné fronty, aby čelily tomuto nástroji mezinárodní politiky Spojených států.
Jokar je přesvědčen, že žádné vojenské útoky na další íránské tankery plující k břehům Venezuely nebudou, protože vyhrůžky Washingtonu byly pouhým blufem: „Bylo hodně blufování ze strany USA ohledně toho, že zaútočí na íránské tankery, zadrží je nebo unesou. Ale jak vidíme, Íránci dokázali Američany přivést do situace tzv. dilema bezpečnosti. V případě jakéhokoli útoku na íránské tankery zareaguje Írán okamžitě v Perském zálivu a zaútočí na americké loďstvo. Výrazným příkladem odvetných akcí byl případ, kdy Velká Británie zadržela náš tanker v Gibraltaru.“
Odborník podotkl, že Rusko také hraje významnou roli v protisankčním energetickém svazku proti USA: „Rusko, Írán a Venezuela mohou pracovat spolu, jejich spolupráce může dosáhnout bodu, kdy dokonce i Trumpova sankční ekonomická politika bude bezmocná. Země, na něž byly uvaleny americké sankce, se mohou například pokusit obchodovat za pomoci nedolarových mechanismů. Nedolarový obchodní systém už byl úspěšně vyzkoušen v omezeném režimu Ruskem a Čínou.“