„Československý“ kalendář nacistických pohlavárů

Všechny měsíce jsou označeny českým a slovenským názvem. V kalendáři najdeme tyto „osobnosti“ – leden (Adolf Hitler), únor (Reinhard Heydrich), březen (Joseph Goebbels), duben (Karl Hermann Frank), květen (Hermann Wilhelm Göring), červen (Erich von Manstein), červenec (Heinrich Luitpold Himmler), srpen (Otto Adolf Eichmann), září (Joseph Mengele), říjen (Rudolf Walter Richard Hess), listopad (Erwin Johannes Eugen Rommel), prosinec (Adolf Hitler). Neuvěřitelné je, že kalendář je vybaven ISBN 978-80-206-0076-9, dále logotypem nakladatelství Naše vojsko, které se k něčemu takovému propůjčilo, resp. po veškeré své dlouholeté vydavatelské činnosti.

Stačí byť jen pokus o „revizi“ roku 1968 ze strany Ruska, a už je volán na kobereček ruský velvyslanec… Pokud se v Praze takto adoruje nacismus, kdo koho zavolá na kobereček? Asi nikdo nikoho…

Příznačné je, že uvnitř kalendáře není ani slovo o tom, kdo je autorem tohoto projektu. Jisté je, že obsahuje velmi kvalitní ilustrace, které mají onu velikost do oficiální pasparty, tak akorát někam na chodbu oficiálních budov… Pokud si uvědomíme, že z Vítkova zmizel mnoho let tam vystavovaný tank T-34, že byla demontována socha maršála SSSR I. S. Koněva, že zmizela i pamětní deska zasvěcená Koněvovi z věže Staroměstské radnice – a mnoho let předtím z náměstí Kinských (dnešní název, pozn. aut.) celý piedestal (i s tankem), hlavně pak s pamětními deskami padlých v Praze vojáků Rudé armády – najednou se začíná rýsovat určitý obrázek. Nejde ani tak o to, že Koněv potlačoval povstání v Maďarsku (v příštím článku se zeptáme historiků, jak přesně potlačoval, pozn. aut.), ale o to, že se „kdosi“ v ČR snaží změnit fundamentální hodnoty, „ideologii“, dlouholetý pohled na dějiny, a to včetně povědomí o národním svědomí a historické paměti. Pak není divu, že Koněv musel zmizet, což se dělo za pronášení nejapných poznámek politiků, viz fráze Koláře o tom, že Koněv „nemel roušku“.

Máme se mít v Praze postupem času jako za protektorátu? Zalistovali jsme starou čítankou z roku 1942, do níž nás nechal nahlédnout jeden sběratel, který žádal, aby jeho jméno rovněž zůstalo v anonymitě. Listujeme jeho knihou pro děti…

„Co píší děti o německých vojácích? František Jeřábek (žák): Dobrota srdce, kterou se vyznačuje německý (nacistický, pozn. aut.) voják, je spojena i s jeho ochotou pomáhat, neboť být německým vojákem znamená být stále připraven k činu, obětovat se a rozhodně jednat. Německý vojín pomáhá, aniž je k tomu vyzván. Pomáhá rád. Pomáhá s usměvavým obličejem…Lubomír Milička (žák): …Od té doby jsem jinak hleděl na německé vojíny, protože jsem také v jiných případech poznal jejich obětavost a statečnost. Ctím německé vojíny, protože jsem přesvědčen, že jsou to muži, kteří cti plně zasluhují.“

Protektorátní děti se „hezky“ vyjadřují o nacistech, protože jim v konkrétních případech něčím pomohli, například je kousek svezli svými služebními vozy… Reportér Sputniku k svému překvapení zjistil z náhodného průzkumu, že mezi lidmi (nikdo z nich nechtěl mluvit na kameru) existuje určitá skupina, která nevzpomíná na dobu protektorátní vůbec ve zlém… Nicméně i tak se podařilo natočit video s reakcemi lidí na onen trhací kalendář s nacisty, viz začátek článku.

Pan sběratel, který nás nechal nahlédnout do dobové knihy „Adolf Hitler“ (1936) je pamětníkem. Řekl nám, že ani běžní Němci nevěděli, že v době 2. světové války postavili nacisté koncentrační tábory. Pan sběratel a pamětník řekl, že někteří jeho sedmiletí vrstevníci si přáli být v Hitlerjugend. Tenkrát však čeští školáci byli bráni na paškál „jen“ výchovným kuratoriem. Zřejmě někteří absolventi této průpravy v sobě dosud konejší jistý sentiment po starých časech. Jde-li o trhací kalendář, pevně věřím, že tato skutečnost neujde pozornosti jak prezidenta Miloše Zemana, tak orgánů činných v trestním řízení. Památník nacistickým vlasovcům v m. č. Řeporyje, trhací kalendář s podobami nacistů – je jeden pool fenoménů, které mají společný jmenovatel, a to nacismus. Horliví štváči proti Koněvovi si zřejmě neuvědomují, komu přihřívají polívčičku a o co tady reálně běží. Zaráží beztrestnost všech lidí, kteří svými nepochopitelnými činy velebí nacisty, viz situace kolem řeporyjského pomníku…

Závěrem: Trhací kalendář s podobami nacistů je zhotoven glancovně, aby se „líbil“. Není to žádný výukový materiál… Kniha Adolf Hitler (1936) je vybavena množstvím sugestivních fotografií. Jen pár pohledů stačí na to, aby si vnímatel uvědomil, že je patrně opravdu možné, aby se myšlení mas změnilo. Vše hromadné, umí být působivé. Ale pak ty důsledky…

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.