„Náš tým ukázal, že historie zalednění Země byla složitější, než se dříve předpokládalo. I když obsah kysličníku uhličitého značně ovlivnil období absence ledu, nepatrné změny oběžné dráhy Země byly dominujícím činitelem, pokud jde o objem ledu a změny hladiny moře až do naší doby,“ podotkl vedoucí autor studie a profesor Rutgersovy univerzity Kenneth Miller.

Zvyšování hladiny moře, které se v posledních desetiletích urychlilo, hrozí tím, že navždy potopí hustě obydlené pobřežní města a obce, nížiny a drahou infrastrukturu do roku 2100. Vážně ohrožuje také četné ekologické systémy a ekonomiky.

Výzkumníci zrekonstruovali průběh změn hladiny moře a zalednění od skončení doby dinosaurů. Porovnali odhady průměrné hladiny světového oceánu založené na hlubokovodních geochemických výzkumech s informací o hranicích světadílů.

Výzkum ukázal, že k obdobím, kdy ledy prakticky nebyly, například před 17 až 13 miliony let, docházelo tehdy, když koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře byla jen o něco vyšší, než je nyní. K zalednění však docházelo i v dobách, kdy podle dřívějších představ byla Země zbavena ledu, například před 48 až 34 miliony let.

To znamená, že i když koncentrace kysličníku uhličitého v atmosféře měla velký vliv na období bez ledu na Zemi, objem ledu a změny hladiny moře byly před zahájením lidské činnosti spojeny hlavně s nepatrnými změnami parametrů zemské oběžné dráhy a vzdálenosti od Slunce.

K největšímu poklesu hladiny moře došlo před asi 20 tisíci lety, kdy ta poklesla o přibližně 120 metrů. Pak došlo k rychlému zvyšování, které se zpomalilo teprve před 10 až 2 tisíci lety. Poté až do roku 1900 zůstávala hladina světového oceánu přibližně na stejné úrovni. Její růst začal tehdy na pozadí začínajícího vlivu lidské činnosti na klima.