
Na začátku Chmelár vysvětlil, že se v poslední době snaží dopsat svou knihu a také se snaží vyhýbat „politické spodině“. Uvádí, že si na naléhání přátel pustil několik televizních debat s „extravagantním starostou“ pražských Řeporyjí Pavlem Novotným.
„Tento egocentrik, rasista a podle mého názoru duševně nemocný člověk se v poslední době zviditelnil tím, že odhalil památník vlasovců s nápisem Čest jejich památce, vulgárně urážel oponenty v TV Barrandov, moderátorovi v ruské televizi nadával do ubožáků, potom dělal úšklebky jako čistý blázen atd,“ napsal Chmelár.
Dodal, že ačkoliv v Česku by možná na tento seznam přidali i další věci, on sám nechce nyní vypisovat všechny jeho excesy, jelikož jeho pozornost si vysloužilo něco jiného.
„Čím to je, že se v poslední době – u nás i ve světě – dostávají do politických a státních funkcí vysloveně vyšinuté osoby, o kterých byste ještě před několika lety předpokládali, že nedostanou ani občanský průkaz, že nejsou svéprávní, že nejsou způsobilí převzít zodpovědnost za sebe, ne ještě za stát,“ píše analytik.
Chmelár zmiňuje, že římskou republiku formovali přední literáti Cicero, Corvinus, Cato, Tacitus a vůbec samotný Caesar, zatímco základy slovenské moderní politiky formovali ti nejlepší, tedy Štúr, Hurban, Hodža, Vajanský, Štefánik, Masaryk a další.
Podle jeho slov je nutné, aby byl politik pro média zajímavý. A zajímavý je tehdy, pokud je výstřední. „Jistě, minimálně od slavného prvního předvolebního televizního duelu mezi Kennedym a Nixonem z roku 1960 platí, že není důležité, co říkáš, ale jak to říkáš, a proto i nezvítězil intelektuálně připravenější Nixon, ale lépe oblečený Kennedy,“ vzpomíná Chmelár.
Ve svém příspěvku vyjádřil přesvědčení, že dnešní show si vyžaduje mnohem víc, jelikož kompetentnost je nudná a diváky je tak nutné bavit.
„Novotný je možná šílenec, ale televizím zvyšuje sledovanost, a to jim stačí. (…) Ale dnešní doba jde ještě dál. Šílence už netoleruje, ona si je vyžaduje,“ míní předseda Socialistů.sk.
Závěrem Chmelár vzpomíná i na slova svého otce, který mu říkal, aby se nehádal s idioty, jelikož lidé by se jej s nimi mohli poplést. „Snažit se prosadit v režimu idiokracie a vládnout s idioty, byla stejná chyba,“ píše závěrem.