Pražská strategická útočná operace byla ukončena 11. května 1945. Byla to poslední velká bitva za účasti Rudé armády ve Velké vlastenecké válce. Zúčastnily se jí tři fronty: 1. ukrajinský maršála Ivana Koněva, 2. ukrajinský maršála Rodiona Malinovského a 4. ukrajinský generála Andreje Jeremenka. Hlavním cílem byla likvidace německých jednotek armády Střed a Rakousko v Československu a na severu Rakouska.

„Během pochodu na Prahu rozdrtili sovětští tankisté ustupující konvoj armády Střed generála a polního maršála Ferdinanda Schörnera, který byl natolik vystrašen, že spolu se svým pobočníkem utekl převlečený do bavorského kroje (košile, šortky a klobouk) přes lesy do americké okupační zóny,“ řekl Buranov.

Podle jeho slov „to velmi oslabilo kázeň, demoralizovalo německé vojáky a stalo se jedním z nejdůležitějších faktorů, proč německé vojenské seskupení zůstalo během Pražské operace bez velení“.

Historik sdělil, že předtím považovali vojáci a důstojníci Schörnera za tvrdého a nelítostného velitele, krutého vůči podřízeným, který nejednou dal zastřelit ty, které obvinil ze zbabělosti nebo dezertérství. Buranov uvedl, že Schörnera za to po válce odsoudili.

„Nikdo se nechtěl vzdát sovětské armádě, existovaly stereotypy, že Rudá armáda je nelítostná. Nesmíme zapomínat, že mezi Němci bylo hodně válečných zločinců, kteří se báli odplaty. Proto Němci masově utíkali na západ. Kvůli tomu vznikala složitá situace, všechny cesty a lesy byly plné vojáků ustupujících na západ. Byl to nekontrolovatelný chaos,“ řekl expert.

Uvedl, že jakmile Schörner přestal ovládat vojáky, začali se masově vzdávat do zajetí. „Neznamenalo to ale, že Pražská operace byla pro sovětské vojáky lehkou procházkou: někteří Němci utíkali, ale někteří se stále urputně bránili.”