Poznámka: Text je upraven pro potřeby čtení. (1) Z VHÚ byl odtažen historický T-34, z radnice sňata pamětní deska Koněva. Z náměstí Interbrigády byl odstraněn Koněv v jeho bronzovém zpodobnění… (Kde má konec mozaika ze stanice metra Moskevská /dnes Anděl/ a jak skončily plakety z piedestalu tanku ze současného náměstí Kinských, o tom napíšeme příště.)

„Vyjadřuji poděkování našim příznivcům a podporovatelům, kteří nás čekali na našich zastávkách u památníků. Vážíme si toho. Velký dík patří i členům Nočních vlků Evropa. Díky i prezidentu Evropy Johnovi a také prezidentu Vladovi za slovenské oddělení. Mnoho pozdravů bratrům na Slovensko, snad se brzy uvidíme…“ (Marek Radkovič, prezident českého oddělení Noční vlci Evropa).

Marek Radkovič: Dobrý den, zdravím všechny. Tento rozhovor je natáčen exkluzivně pro Sputnik Česká republika. Mám pár informací k naší Cestě vítězství, již podnikli Noční vlci Evropa po České republice. V době pandemie jsou celosvětově uzavřeny hranice, tudíž se nedá cestovat. Klub Noční vlci se rozhodl, že každé oddělení v každém státě zorganizuje návštěvu památníků a přesto všechno uskuteční uctění památky padlých.

Noční vlci Evropa (Česko a Slovensko) měli v plánu zavítat k památníkům, které jsme na svých cestách dosud nenavštívili. Jde o památníky v malých „zapadlých“ vesničkách, které nejsou tak navštěvované a uctívané, jak by si z mého pohledu zasloužily.

V době od 30. dubna do 8. května jsme na naší cestě objeli nějakých šedesát osmdesát památníků. Bylo to pro nás velice poučné a krásné. Když jsme přijeli do různých menších vesnic, zdejší lidé byli velice překvapeni a vřele nás přijali; byli šťastni, že také my hodláme uctít památku jejich padlých, tedy nejenom památku sovětských vojáků, ale také místních občanů, kteří na sobě zažili hrůzy války.  Také na tyto lidi by se mělo pamatovat. Jejich památníky by si větší zájem ze strany návštěvníků…

Naše cesta končila 8. května v Praze na Olšanech. Pokud k tomu mohu říci ještě pár slov: nevěděli jsme, jak to tam bude probíhat. Nedávali jsme naši cestu na sociální sítě, a to s ohledem na známá opatření a nařízení. I tak se tam sešli lidé, kteří nás podporují, kteří jsou rádi, že jsme cestu letos pořádali. Nelze se nedojímat lidmi, kteří přinesli portréty svých předků, svých dědů, otců. Bylo to krásné. Vedli jsme rozhovory s potomky bojovníků, povídali, co případně sami zažili, nebo co si oni sami pamatují. Jejich příběhy by měly zaznívat častěji v médiích. Nezapomínejme na tu strašnou dobu, která skončila porážkou nacismu přesně před 75 lety; tolik roků nás dělí od osvobození Československa.

Opakuji, shromáždění lidé na Olšanech byli velice přívětiví a šťastni, že tuto cestu Noční vlci Evropa konají. Totéž bylo možné konstatovat i u našich bratrů na Slovensku. Viděl jsem krásná videa a fotky odtamtud. I na Slovensku byli Vlci vítáni jako u nás, obě akce byly pěkné.

Co dodat? Zavítali jsme k soše (již tedy bývalého) památníku maršála Koněva…

Můj názor a názor celého klubu je, že se celá ta věc s odstraněním neměla stát. Pokud někdo jedná, co s tou sochou dál, pak by měla být postavena na veřejné místo, na důstojné veřejné místo, aby lidé mohli uctívat památku maršála dál. Vlci toto podporují.

Závěrem: Věříme, že se čtenář podívá na videa, která zachycují atmosféru, jež provázela Noční vlky na Olšanech i na náměstí Interbrigády v Praze. Loni Vlci čelili problémům, když chtěli klást věnce k památníku v Lidicích, letos jejich jízdu po vlastech českých zkomplikoval koronavirus. Akce Vlků kontrastuje se současnými náladami v Česku, které, mají-li politický dosah, jsou s to odstranit tu pamětní desku maršála Koněva ze Staroměstské radnice, tu „sejmout“ samotného maršála v jeho bronzové podobě z náměstí v Dejvicích. S těmito ahistorickými akty Noční vlci nesouhlasí.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.