Již v preambuli autorka zdůraznila, že zásadní a nezpochybnitelný rozhodující podíl na vítězství nad nacistickým Německem měl Sovětský svaz. Právě před 75 lety převzal v Berlíně Georgij Žukov, maršál Rudé armády, která bojovala o Berlín, bezpodmínečnou kapitulaci nacistického Německa.

Vitásková uvádí pozoruhodná fakta, která dávají určitou představu o rozsahu ztrát Sovětského svazu během války, a to vzhledem k mladé generaci. Ta svá nejlepší léta musela obětovat těžkým bojům za svobodu.

„Z Rudoarmějců – mužů narozených v Sovětském svazu mezi léty 1922-1924, kteří bojovali za naši svobodu, za osvobození od nacismu, přežili válku jen tři ze sta,“ zdůraznila Vitásková.

Dodala, že většina sovětských občanů přišla o členy svých rodin. Připomněla, že žádná rodina nebyla ušetřena ztrát a byly vyhlazeny rodiny, celé vesnice, města.

„Jen tři ze sta (3 ze 100) dvacetiletých chlapců se dožilo konce druhé světové války. Těch devadesát sedm ze sta (97 %) se konce války nedožilo. Z milionu dvacetiletých chlapců se dožilo konce války pouhých třicet tisíc kluků,“ píše autorka.

Vitásková poznamenala, že miliony těchto kluků chtěli studovat, mít děti, rodinu, pracovat.

„Nic z toho však nezažili, padli, zemřeli ve dvaceti, za vlast, za naši svobodu,“ podotkla s tím, že život jim byl ukraden nacismem, fašismem, válkou a nenávistí. Jejich rodiny marně čekali na své chlapce.

„Milióny mrtvých, kteří si zaslouží naší úctu a tichou vzpomínku. Nedovolme, aby takoví Kolářové, Hřibové v lokajském rounu dostali příležitost k přepisování dějin, aby vyráběli nenávist a spory mezi lidmi, nepřátelství mezi národy. Nakonec budou umírat zase a jen a jen naše děti, naši synové a dcery…“ varuje Vitásková.