Otázky či problémy, na které reaguje tento článek: 

1. Kdybychom se neodtrhli od Rakouska-Uherska, byli bychom dávno v EU s rakouskou životní úrovní?


2. Stalin s Hitlerem se dohodli na rozparcelování Evropy, a tím začali druhou světovou válku?


3. Američané bombardovali Prahu omylem?

Osvobozují Američané toho, koho předtím vybombardují? Soudě podle československé zkušenosti patrně ano…

Když jsem otevřel místní český tisk, zarazilo mě následující – editoři lokálního zpravodaje (Informačního listu, květen 2020) nazvali jeden z celkem neutrálních článků „Od konce války uplynulo 75 let“ a text doprovodili autentickými fotkami jednak amerických obrněných transportérů přejíždějících Karlův most, jednak Američanů pochodujících po Malostranském náměstí, přičemž za zvuků vojenského dechového orchestru /čas události není upřesněn/. Okamžitý dojem pro nezasvěceného člověka – řekněme školou povinného – je, že Prahu osvobodili Američané…

Pražské povstání probíhalo za situace, kdy německá armáda v blízkosti Prahy čítala milion vojáků. Kdyby nebylo blížící se Rudé armády (tzv. pražská operace /rovněž milion vojáků/ byla zahájena 6.5.), poradila by si Praha – s nacistickou „výpomocí“ vlasovců – sama?

„… ráno 6. května zaútočily na povstalce jednotky SS z okolí Prahy a blížil se i předvoj mohutně vyzbrojené ustupující Schörnerovy armády, proti níž slabě ozbrojení Pražané neměli mnoho šancí,“ píše Český rozhlas.

„Vlasovci se výrazně podíleli třeba na paralyzování ruzyňského letiště. Do bojů Pražského povstání se ale zapojili jen asi na 30 hodin. … Neustále se ozývá, že vlasovci zachránili Prahu, což je zvláště z vojenského hlediska absolutní nesmysl,“ říká Jindřich Marek, historik.

Na článku z Informačního listu není nic zvláštního, spíše zaráží, že se na první stranu zpravodaje dostal titulek o konci války v kombinaci s americkými ótéčky. Podívejme se, jak to celé vyhlíží v současném kontextu. Z Prahy byla odstraněna socha maršála Koněva, z věže Staroměstské radnice sejmuli pamětní desku na počest maršála, již tam původně nechal instalovat československý prezident Edvard Beneš, z Vojenského historického ústavu odtáhli autentický tank T-34, v Řeporyjích postavili pomník nacistům (vlasovcům, přísahajícím Hitlerovi), na Karlovo náměstí umístili ceduli s informací o únorovém náletu 1945 spojeneckými bombardéry, ale neměli odvahu tam uvést, že nás bombardovali anglosaští přátelé, a nyní ani v místním Informačním listu nikdo nenapíše, že konec války v Praze je spojen především s Rudou armádou (SSSR) a že ona US kolona v Praze představovala, jak řekl plukovník v. v. Emil Kulfánek (1. místopředseda Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu) zpravodaji Sputniku, „…toliko vyslance Petonovy armády, nikoli regulérní bojové jednotky, které by se účastnily vojenských operací v Praze“.

Není pravdou, že by byly u Prahy americké tanky patřící americké armádě. Pražské povstání bylo poháněno i vědomím, že americká armáda postupuje ze západu. Američané se nakonec rozhodli respektovat dohodu s SSSR a nepokračovat za demarkační linii.

Dva dny po vypuknutí Pražského povstání (7. května) se do Prahy dostala kolona cca 5 US vozidel, která byla součástí tzv. velichovské mise a jíž velel mjr. Carl O. Dowd, jehož doprovázeli tři novináři. Kolonu, již zřejmě připomíná Informační list, tvořilo pět obrněných vozů M8 Greyhound, tři džípy, dvě štábní limuzíny, rozhlasový a sanitní vůz. Mise pokračovala z Prahy přes Hradec Králové do lázní Velichovky, aby doručila maršálu Ferdinandu Schörnerovi, tedy do štábu skupiny armád Střed, Jodlovu kapitulaci z Remeše; Český rozhlas (ČRo) na svých stránkách s odvoláním na zdroj (Jindřich Marek. Šeříkový sólokapr. Cheb, 2002) uvádí:

„Pro úplnost dodejme to, co Pražané v oněch květnových dnech tušit nemohli. Američané Prahu osvobodit nepřijeli. Jejich jednotky se zastavily na demarkační linii u Rokycan. Obrněná kolona, kterou mohli pozorovat Pražané 7. května, byla součástí tzv. velichovské mise americké armády.“

Ve Sputniku jsme psali, že rudoarmějci mohli v Praze přijít o život proto, že nechtěli ve městě používat těžkou techniku (tanky) proti nebezpečným ostřelovačům v pražských bytech, což by bývalo bylo nejpohodlnější řešení.

„Následující den (8. května, pozn.) sice velitel německých jednotek generál Rudolf Toussain podepsal s Českou národní radou dohodu o kapitulaci, boje však pokračovaly… První sovětské tanky vstoupily do Prahy 9. května ráno před třetí. V boji s německými jednotkami, které kryly ústup svých armád do amerického zajetí, zahynuly další stovky vojáků,“

uvádí Český rozhlas.

Závěr: Bylo by korektní, aby se historie zejména konce války vykládala ve všech souvislostech, pokud se řekne „A“, aby se také povědělo i „B“. Američané sice mohli přijet Praze na pomoc, ale ctili dohodu s Rudou armádou. Pokud by se tak nestalo, hrozilo promíchání armád a došlo by na incidenty bojů Američanů se Sověty. O jednom takovém incidentu, který se navzdory všem opatřením stal, jsme vás nedávno informovali. Tehdy byl trojnásobný hrdina SSSR doslova nucen sestřelit americký P-51.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.