Příjmení Weinlich je u nás velmi známé. Jméno tohoto rozhlasového režiséra totiž slýchaly celé generace dětí, když si v rozhlase naladily pravidelnou nedělní pohádku. Dotyčný měl na svém kontě nespočet rozhlasových příběhů pro děti mládež a s pražským rozhlasem prožil většinu svého života.

Pokud jde o jeho život, narodil se 6. dubna 1930 v Jihlavě. Vyučil se prodavačem konfekce, vystřídal i několik dělnických povolání. Poté se vydal studovat, přičemž na pražské konzervatoři se věnoval herectví, dodělal si maturitu a v roce 1949 začal studovat na DAMU. Poté přešel na nově ustavený obor rozhlasové režie, který v roce 1953 absolvoval.

Weinlich byl aktivní a nezahálel, a tak již během svého studia spolupracoval s Československým rozhlasem jako asistent režie. Poté, co dostudoval, zde nastoupil jako režisér v Hlavní redakci pro děti a mládež. V rozhlase působil s krátkou přestávkou až do důchodu v roce 1996.

Weinlich si vyzkoušel také divadlo, ale k rozhlasu se záhy vrátil a zůstal mu věrný. „Rozhlas je umění vidět slyšené a slyšet viděné. A když tomu přijde člověk na chuť, zcela mu propadne,“ říkával o své celoživotní práci.

Připomeňme, že se podílel například na pořadech pro mládež jako Meteor (populárně-vědecký magazín pro mládež) či Domino (rozhlasový klub dětí). Mezi jeho režiemi mají zvláštní místo Andersenovy pohádky a velmi rád měl i pohádky české.

Dotyčný za svého života získal mnoho přátel z řad herců a vysloužil si také řadu ocenění Prix Bohemia Radio. Dále působil v Občanské fóru i spolku cyklistů.

Proslavil se ale také v osobním životě, a to proto, že se dvanáctkrát oženil. V médiích je tak označován za českého rekordmana v počtu uzavřených sňatků. V jednom případě si dokonce vzal podruhé bývalou manželku. Kdykoli Weinlich tuto svou „zálibu“ vysvětloval, půjčoval si výrok Věry Kubánkové: „Weinlich musel být pořád zamilovaný, bohužel vždy do jiné“. Podle jeho slov to bylo jeho prokletí.