Uvádí se, že se diskutovalo zejména o otázce dalšího postupu EU vůči západnímu Balkánu (Srbsku, Severní Makedonii, Albánii, Bosně a Hercegovině), tedy možnosti rozšiřování EU a s tím souvisejících jednáních.

Mezi hosty zasedání výboru byl i zvláštní představitel EU pro západní Balkán Miroslav Lajčák, předseda delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Černou Horou Vladimír Bilčík (europoslanec, EPP/Spolu-OD) a nezávislý europoslanec Miroslav Radačovský.

Bilčík při této příležitosti uvedl, že Slovensko má v plánu podpořit jasnou evropskou perspektivu balkánských zemí. Rovněž je podle Lajčáka ambicí středečního video summitu jednomyslné a jednoznačné přihlášení se všech členských zemí k „evropské“ perspektivě západního Balkánu a ocenění závazku těchto zemí splnit podmínky, aby byly připraveny vstoupit do EU.

Přízračným motivem vystoupení jednotlivých řečníků bylo, že se EU na tento region v podstatě vykašlala, a proto se tam nyní začínají angažovat jiní hráči, konkrétně Rusko a Čína. Řeč proto byla o evropské pomoci tomuto regionu, o otázkách tamní demokracie, o možnosti urovnání vztahů mezi Srbskem a Kosovem a o možnosti uznání Kosova.

Otázky a spád debaty

Poté podle portálu přišly na řadu otázky. Debata dostala spád, když jeden z hostů položil otázku: „Pokud má Srbsko politickou vůli stát se členem EU, ale současně chce zůstat neutrální, je tedy podmínkou členství v EU i členství v NATO? Jednalo se vcelku o legitimní otázku, přece jen i představitelé několika dalších států na setkáních s představiteli EU ptají, proč by měla být účast v EU podmíněna nepřátelstvím vůči Rusku.

Tato naoko nevinná otázka zcela změnila směr jinak kultivované a korektní diskuse. Lajčák, Bilčík i předseda výboru Tomáš Valášek připustili, že členství v NATO momentálně není přímo podmínkou členství v EU, a že je to věcí každého státu. To však přímo pohoršilo poslance Petra Osuského (SaS), který velmi emotivně zareagoval, že takhle to tedy být nemůže, a že přátelství s agresivní zemí porušující mezinárodní právo je neslučitelné s hodnotami EU.

Závěrem se v článku uvádí, že pokud byl během uplynulého volebního období mezi předsedou parlamentního výboru pro evropské záležitosti a Ministerstvem zahraničních věcí a evropských záležitostí SR napjatý vztah založený na rozdílné geopolitické orientaci, nyní vidíme totální shodu těchto dvou orgánů a vlastně i celého zbytku politické reprezentace v plné podpoře euroatlantismu v maximálním rozsahu, v jakém to jen půjde. Zdá se však, že i v rámci této orientace jsou tu přece jen ještě možné drobné rozdíly: například v nárocích na míru rusofobie, která bude požadována po úřednících a volených zástupců lidu při vykonávání jejich mandátu.