
Finské vojenské letectvo chce mít novou stíhačku a podle názoru The National Interest se může švédský vícefunkční SAAB JAS-39E Gripen stát konkurentem americké F-35 a Boeing F/A-18E/F Super Hornet.
Vojensky neutrální Finsko mělo v různých dobách ve výzbroji švédské SAAB 35 Draken a sovětské MiG-21 bis. V posledních desetiletích tvořily základ finského vojenského letectva americké McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, a v roce 2021 mají Skandinávci rozhodnout o tom, který letoun nahradí tuto bombardovací stíhačku a bude přijat do výzbroje do roku 2030. Variant je zatím dost. Existuje názor, že jedním z favoritů je americká stíhačka páté generace Lockheed Martin F-35A Lightning II, ale jak informovala finská média před několika lety, ve hře je také švédský letoun SAAB JAS-39E Gripen a francouzský Dassault Rafale. Mluvilo se rovněž o ruském MiGu-35 a dokonce Su-57. Nesmíme také zapomínat na modernizovanou verzi F/A-18 Super Hornet.
Ano, Finové, na rozdíl od Česka, nejsou omezeni žádnými severoatlantickými závazky, což znamená, že se ve výběru bojového stroje mohou řídit nejen politikou, ale také pragmatismem. Buďme však upřímní: nákup Su-57 Finskem je krajně nepravděpodobný. Příčin je několik: za prvé se tato stíhačka zatím nedostala do sériové výroby a pro Rusko budou mít dodávky pro vlastní letectvo prioritu před exportem. Druhá příčina spočívá v tom, že je tento letoun poněkud „přebytečný“ pro úkoly severního souseda.
Myslím, že ani Dassault Rafale a MiG-35 nedoplní finské vojenské letectvo. Francouzský letoun kvůli dost vysoké ceně, a také kvůli nedostatku popularity jakožto exportní stroj. MiG-35 nebude vyhovovat Finům z toho důvodu, že jen stěží budou chtít, aby jejich země koupila tato letadla jako první, vždyť málokdo je ochoten riskovat a kupovat stroj bez provozní zkušenosti (i když zájem o MiG-35 projevil například Egypt). I přesto, že má tento letoun dost atraktivní cenu a je účinný, ani Finové nemají žádné předsudky vůči ruské technice.
Nicméně, snad tím největším favoritem je stíhačka F-35A Lightning II. Jde o nejvíce reklamovaný nadzvukový letoun, stíhačka maximálně vybavená elektronikou, která v budoucnu zajistí bitevní kapacity ve válkách zaměřených na síť (network-centric warfare). Bonusem je také bohatá historie exportních dodávek. Jenže F-35A je velmi drahý letoun. Rovněž existují otázky ohledně jeho kapacit, například s ohledem na nedávnou zprávu o zkráceném letu při nadzvukové rychlosti, což se ještě letounům páté generace nestalo.
Jde ale o to, že Švédové ze SAABu jsou rovněž velmi důležitými konkurenty, stejně jako jejich JAS-39E Gripen. Tento letoun, jehož první základní modifikace byla vyvinuta v dobách studené války, byl skutečně unikátní. Daná stíhačka se měla stát opravdovým „tažným koněm“ budoucí války, poněvadž dokázala vzlétnout doslova z každé silnice a s minimální technickou obsluhou. Velká pozornost ve vývoji Gripenu byla věnována zkrácení času a úsilí při přípravách na let: do 10 minut s pomocí šesti odborníků.
JAS-39E Gripen je lehký jednomotorový letoun s maximálně moderním palubním zařízením, jež zahrnuje radar s fázovanou mřížkou antény (Phased array), která v ničem nezaostává za nejlepšími světovými modely. Tento radar poskytuje možnost současného „fungování“ letadla proti několika cílům ve vzduchu a na zemi a s větší přesností než dříve. Je to univerzální stroj: stíhačka, útočný letoun a průzkumník, což je velice účelné z ekonomického hlediska. Doba specializovaných letounů na bojišti pominula. Fakticky každý moderní letecký radar má být v síťově zaměřené válce „očima“ leteckého útvaru a celé fronty. Každá stíhačka potřebuje ze stejného důvodu možnost útočit na vzdušné a pozemní cíle se stejnou účinností.
Zvládne Gripen útočné operace? Celkem ano. Média na tento letoun nadávají, prý je to ubohý rádoby útočný letoun. Jde ale o to, že se JAS-39E Gripen vlastně nedá označit za letoun této třídy. Dá se spíše mluvit o letadle, které dokáže použít řízené střely třídy vzduch-země. Nemyslím, že nepancéřovaný a poměrně lehký „Švéd“ má nějaké šance na přežití při prudké palbě protileteckých prostředků dnešního tankového konvoje, na který zaútočí z malé výšky. Ale účast v bodových útočných operacích pod krytím vlastního systému potlačení radiových vln a bez vstupu do „bližního kruhu“ cílů PVO, zvládne dost dobře.
Gripeny má ve výzbroji již několik zemí. Podle počtu exportních smluv má samozřejmě daleko k F-35A, ale Maďarsku, Česku, JAR a Thajsku tento letoun celkem vyhovuje. V letech 2020-2021 mohou být smlouvy o dodávce „Švédů“ uzavřeny ještě s několika státy, například s Indií a Brazílií.
Celkový obraz vypadá dost zajímavě. Polsko, například, kupuje F-35А bez zbraní a možnosti výrobní kooperace, což znamená, že místní vojenský průmysl nebude pro tyto stroje vyrábět nic, všechno se dodává zpoza oceánu. Zatímco Švédové mohou vyrábět součásti Gripenu doma, což znamená, že Finsko bude mít technickou obsluhu nových letadel prakticky také doma. Víc než to, není vyloučeno, že některé podniky Patria ve Finsku mohou vyrábět a opravovat motory pro Gripeny. Transfer technologií je také věc velmi atraktivní a závažná. Takže Finové si mají z čeho vybírat.
Ostatně, měli bychom nechat všechny tyto úvahy milovníkům žánru wargame. Finsko není nadšeno politikou Moskvy, ale chová se nanejvýš umírněně. Připomeňme, jak finský prezident Sauli Niinistö v roce 2018 v rozhovoru pro list Frankfurter Allgemeine Zeitung řekl, že Rusko nemá žádné důvody k tomu, aby zaútočilo na Finsko nebo pobaltské státy.
Pokud si Finsko i nadále zachová ke všemu tak racionální přístup, kdoví, snad jednou ještě velmi překvapí americký letecký průmysl.
Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.